„Mrdky
zasraný, ty vole!“ přetnul jsem do té doby meditativní přípravu nedělního oběda
ve stejný moment jako mnoho neděl před tím a mnoho neděl po té – v prvních
minutách Partie na Primě.
Jurečka
s Kováčikem zrovna hejtovali zahraniční řetězce supermarketů, které mají dvojí
marže pro české a zahraniční producenty. Ti čeští je mají nižší. A to není fér.
Pak padne ještě něco o tom, že zahraniční řetězce zpravidla více ojebávají
zaměstnance.
A
to už jsem byl fest rozezlen, páč to už bylo moc nehezkých věcí, co tady
předvádí ty řetězce. Jako jediná rozumná odveta mi přišlo pochcat kliku od
místního Alberta, Billy a Globusu. Jenomže Albert s Billou mají dveře na
fotobuňku a Globus otočný vchod. Takže nic. Ale pak Jurečka říká, že by bylo fajn,
kdyby lidi vedle ceny toho žrádla, co kupují, řešili i to kde ho kupují a kdo
jej vyrábí. A že je fajn podpořit ty domácí.
To
je sice taková přizdisráčská, veskrze lidovecká, varianta odvety. Ne silácká, ale
klidnosilácká. Fuj, ty vole, ale něco na tom je. Pochcat kliku by bylo lepší. Řekl
jsem si, že teda jo, že budu nakupovat u našich. A začnu s tím hned v pondělí.
V Ternu. To mám skoro po cestě z práce domů.
„Mrdka
zasraná, ty vole!“ přetnul jsem svůj myšlenkový pochod, protože o chvíli
později již Kováčik vysvětluje, jak to KSČM myslela s tím zatočením s
příživníky.
A
tak je to po každé. Vlastně vůbec nedává smysl, proč se na tu Partii dívám.
Jako vím to. Čekám, kdy se tam objeví jeden fenomén, na který jsem navázal
jednu činnost. Ale o tom si řekneme někdy jindy. Ten fenomén se tam stejně
nikdy neobjevuje a já si tím kazím akorát svoji relaxaci u vaření.
V
sobotu si vždycky vyberu nějaký full time buržoá recept a nakoupím
postmateriální přísady.
Při
bedlivém sledování lidí, co kdysi hodně mluvili o postmateriálních hodnotách,
jsem zjistil, o co u těch postmateriálních hodnot jde. Je to v podstatě o
tom, že spotřebováváte fajnovější matroš. True story.
Tím
over buržoá obědem balancuji stravovací mizérii ze zbytku týdne. Jelikož jedu v
tom veganství, po zbytek týdne nejsou žádné velké rock'n'rolly. Spíš malé rock’n’rolly
a pomazánky.
Nicméně,
pondělí následující po rozhořčení jdu do Terna. U vchodu vlála vedle vlajky s
logem obchodu česká vlajka. To naznačovalo, že jsem na správném místě pro
splnění vlastenecké povinnosti.
Trochu
mě děsila možnost, že tam budou mít kulový. Je to malinkaté. Ale vždycky můžu
skočit vedle do Tesca. Že jo, Britové s tím brexitem možná teď budou potřebovat
každou kačku. Ve výsledku to bude ještě sociálnější podnik než kopat za naše
maloobchodní řetězce se smysluplnými maržemi pro domácí výrobce potravin.
„Mrdko
zasraná, ty vole!“ přetnu proud myšlenek o mezinárodní pomoci Velké Británii
skrz předražený sojový jogurt. V Ternu ho měli totiž levnější. Nejen ho. Ale
snad úplně všechny veganské sračičky. Rostilná fejková mléka, sojové imitace
salámů, pomazánky, bombusky, i ty fajnový džusy z německými názvy a nápisy
"vegan". Tohle je levnější o čtvrtinu, tadyto o třetinu a támhleto
asi o 40 % než v Albertu/Bille/Globusu/DMku/všude jinde. Oni to prodávají bez
bio, eko, a veganských přirážek nebo co. To vědět dřív, mohl jsem ušetřit
strašných peněz.
To
se mi vůbec nechce věřit, že s těmito cenami dodavatele neohulují na maržích.
To by spíš měli, když je to o tolik levnější, že ano.
Ale
i kdyby nakupování v Ternu neznamenalo vlasteneckou povinnost, dost se mi
uleví. V sobotu mě občas při výběru nedělního oběda dostihne rozhodovací
paralýza a občas vyrážím nakupovat na neděli pozdě.
Připadám
jako megazmrd před pokladními. Lezu tam pozdě v sobotu večer a kupuju tam
předražené kraviny ze sóji, bio fazole, eko cukr. Když to začnu skládat na
pokladně na pás, vyskočí mi v hlavě ta scéna z nadcházející revoluce.
Ta,
jak vylezu z baráku s rudým praporem a spolu s ostatními soudruhy pěji
Internacionálu. Jelikož ji ale pěji falešně, všichni se na mě obrátí, aby viděli,
kdo to kazí. Crew z místní Billy odhalí, že to prasí ten buržoust, co si k nim
do krámu nakráčí před zavíračkou a nakupí předražené postmateriální matro. A
pak mi dají přes hubu.
To
se s crew z Terna asi nestane. Tam to není tak předražené. Skoro nic
jiného v tom krámě taky nemají. Vždyť je to malinkaté. A kupují to tam skoro
všichni.
Nicméně,
chtěl bych poděkovat Marianu Jurečkovi, že mi pomohl ušetřit nějaké prachy a
strachy. Opravdu si toho vážím.
Opomeňme
teď fakt, že jsme vůbec to, co říkal, nikde neověřoval, jestli si třeba to
nelichotivé počínání zahraničních řetězců nevycucal z prstu. To by se vlastně
mělo, že jo.
Takže
jsem dost možná sedl na nějaké nepodložené kecy v rámci populistické
předvolební kampaně. Jurečka mi řekl, kdo je nepřítel a jak si na něho dát
majzla.
Není
tedy moc rozdíl mezi mnou a kolegou, který na mnohá volání Miloše a dalších
borců pořídil na uprchlíky bouchačku, druhou bouchačku, co se víc hodí na každodenní
nošení, brokovnici, mrtě doplňků a příslušenství, a teď by chtěl i ten
poloautomat než je Evropská unie zakáže.
Může
mě utěšovat, že mě to nestálo několik desítek tisíc, ale měsíčně budu tak dvě
kila v plusu. A navíc je teď otázka, jestli ty dvě kila v plusu budu, protože
je ušetřím, nebo protože nakoupím víc žrádla za stejné peníze a přiberu.
Spirit
song ke článku: The Interrupters – She Got Arrested
She
got arrested
For
shooting down her men
U.
S. marshals
Caught her outside of Spokane
+
She
said
I’d
do it again
Do
it again
Do
it again
Yeah,
do it again
+
Je
to článek o tom, že jdu do obchodu. Takže to ani moc není spirit song. Spíš
dávám hity.
vc957 castaner shoes,rei co-op drypoint gtx,castañer zapatos,nike court vision,lakai schuhe,stone island uae,finisterre clothing,kathmandu clothing nz,mountain warehouse jacke damen mb241
OdpovědětVymazat