čtvrtek 20. dubna 2017

Marian Jurečka mi změnil život

„Mrdky zasraný, ty vole!“ přetnul jsem do té doby meditativní přípravu nedělního oběda ve stejný moment jako mnoho neděl před tím a mnoho neděl po té – v prvních minutách Partie na Primě.

Jurečka s Kováčikem zrovna hejtovali zahraniční řetězce supermarketů, které mají dvojí marže pro české a zahraniční producenty. Ti čeští je mají nižší. A to není fér. Pak padne ještě něco o tom, že zahraniční řetězce zpravidla více ojebávají zaměstnance.

A to už jsem byl fest rozezlen, páč to už bylo moc nehezkých věcí, co tady předvádí ty řetězce. Jako jediná rozumná odveta mi přišlo pochcat kliku od místního Alberta, Billy a Globusu. Jenomže Albert s Billou mají dveře na fotobuňku a Globus otočný vchod. Takže nic. Ale pak Jurečka říká, že by bylo fajn, kdyby lidi vedle ceny toho žrádla, co kupují, řešili i to kde ho kupují a kdo jej vyrábí. A že je fajn podpořit ty domácí.

To je sice taková přizdisráčská, veskrze lidovecká, varianta odvety. Ne silácká, ale klidnosilácká. Fuj, ty vole, ale něco na tom je. Pochcat kliku by bylo lepší. Řekl jsem si, že teda jo, že budu nakupovat u našich. A začnu s tím hned v pondělí. V Ternu. To mám skoro po cestě z práce domů.

„Mrdka zasraná, ty vole!“ přetnul jsem svůj myšlenkový pochod, protože o chvíli později již Kováčik vysvětluje, jak to KSČM myslela s tím zatočením s příživníky.

A tak je to po každé. Vlastně vůbec nedává smysl, proč se na tu Partii dívám. Jako vím to. Čekám, kdy se tam objeví jeden fenomén, na který jsem navázal jednu činnost. Ale o tom si řekneme někdy jindy. Ten fenomén se tam stejně nikdy neobjevuje a já si tím kazím akorát svoji relaxaci u vaření.

V sobotu si vždycky vyberu nějaký full time buržoá recept a nakoupím postmateriální přísady.

Při bedlivém sledování lidí, co kdysi hodně mluvili o postmateriálních hodnotách, jsem zjistil, o co u těch postmateriálních hodnot jde. Je to v podstatě o tom, že spotřebováváte fajnovější matroš. True story.

Tím over buržoá obědem balancuji stravovací mizérii ze zbytku týdne. Jelikož jedu v tom veganství, po zbytek týdne nejsou žádné velké rock'n'rolly. Spíš malé rock’n’rolly a pomazánky.

Nicméně, pondělí následující po rozhořčení jdu do Terna. U vchodu vlála vedle vlajky s logem obchodu česká vlajka. To naznačovalo, že jsem na správném místě pro splnění vlastenecké povinnosti.

Trochu mě děsila možnost, že tam budou mít kulový. Je to malinkaté. Ale vždycky můžu skočit vedle do Tesca. Že jo, Britové s tím brexitem možná teď budou potřebovat každou kačku. Ve výsledku to bude ještě sociálnější podnik než kopat za naše maloobchodní řetězce se smysluplnými maržemi pro domácí výrobce potravin.

„Mrdko zasraná, ty vole!“ přetnu proud myšlenek o mezinárodní pomoci Velké Británii skrz předražený sojový jogurt. V Ternu ho měli totiž levnější. Nejen ho. Ale snad úplně všechny veganské sračičky. Rostilná fejková mléka, sojové imitace salámů, pomazánky, bombusky, i ty fajnový džusy z německými názvy a nápisy "vegan". Tohle je levnější o čtvrtinu, tadyto o třetinu a támhleto asi o 40 % než v Albertu/Bille/Globusu/DMku/všude jinde. Oni to prodávají bez bio, eko, a veganských přirážek nebo co. To vědět dřív, mohl jsem ušetřit strašných peněz.

To se mi vůbec nechce věřit, že s těmito cenami dodavatele neohulují na maržích. To by spíš měli, když je to o tolik levnější, že ano.

Ale i kdyby nakupování v Ternu neznamenalo vlasteneckou povinnost, dost se mi uleví. V sobotu mě občas při výběru nedělního oběda dostihne rozhodovací paralýza a občas vyrážím nakupovat na neděli pozdě.

Připadám jako megazmrd před pokladními. Lezu tam pozdě v sobotu večer a kupuju tam předražené kraviny ze sóji, bio fazole, eko cukr. Když to začnu skládat na pokladně na pás, vyskočí mi v hlavě ta scéna z nadcházející revoluce.

Ta, jak vylezu z baráku s rudým praporem a spolu s ostatními soudruhy pěji Internacionálu. Jelikož ji ale pěji falešně, všichni se na mě obrátí, aby viděli, kdo to kazí. Crew z místní Billy odhalí, že to prasí ten buržoust, co si k nim do krámu nakráčí před zavíračkou a nakupí předražené postmateriální matro. A pak mi dají přes hubu.

To se s crew z Terna asi nestane. Tam to není tak předražené. Skoro nic jiného v tom krámě taky nemají. Vždyť je to malinkaté. A kupují to tam skoro všichni.

Nicméně, chtěl bych poděkovat Marianu Jurečkovi, že mi pomohl ušetřit nějaké prachy a strachy. Opravdu si toho vážím.

Opomeňme teď fakt, že jsme vůbec to, co říkal, nikde neověřoval, jestli si třeba to nelichotivé počínání zahraničních řetězců nevycucal z prstu. To by se vlastně mělo, že jo.

Takže jsem dost možná sedl na nějaké nepodložené kecy v rámci populistické předvolební kampaně. Jurečka mi řekl, kdo je nepřítel a jak si na něho dát majzla.

Není tedy moc rozdíl mezi mnou a kolegou, který na mnohá volání Miloše a dalších borců pořídil na uprchlíky bouchačku, druhou bouchačku, co se víc hodí na každodenní nošení, brokovnici, mrtě doplňků a příslušenství, a teď by chtěl i ten poloautomat než je Evropská unie zakáže.

Může mě utěšovat, že mě to nestálo několik desítek tisíc, ale měsíčně budu tak dvě kila v plusu. A navíc je teď otázka, jestli ty dvě kila v plusu budu, protože je ušetřím, nebo protože nakoupím víc žrádla za stejné peníze a přiberu.



Spirit song ke článku: The Interrupters – She Got Arrested

She got arrested
For shooting down her men
U. S. marshals
Caught her outside of Spokane

+

She said
I’d do it again
Do it again
Do it again
Yeah, do it again

+

Je to článek o tom, že jdu do obchodu. Takže to ani moc není spirit song. Spíš dávám hity.

Žádné komentáře:

Okomentovat

ShareThis