„Pojmenovat článek Epic
showdown. To by bylo super. To musím udělat.“ řekl jsem si a začal hledat
nějakou velkolepou konfrontaci, o níž bych napsal.
První se naskytla možnost
napsat o tom, jak jsem failnul při hlasování o termínu a místu konání vánočního
večírku našeho týmu. Byl jsem možností, že půjdeme do steakhousu vyděšen
natolik, že jsem začal dávat dohromady koalici spolupracovníků a spolupracovnic
pro variantu „italská restaurace“. Přitom jsem si nevšiml, že datum konání je 17.
prosince.
Ovšem tým promluvil jinak a tak
k showdownu jestli špagety nebo nové Hvězdné války se nekonal. Stejně by
to nebyl showdown, že jo.
A showdown nebude ani souboj
temné a světlé strany síly, která se probouzí. Už od pohledu je jasné, že ten
Nazi douchebag v dost špatném cosplayi Dartha Vadera dostane nakládačku
jako blázen.
O dvě kila, že Kylo Ren je Jar Jar Binks temné strany. Jediný rozdíl mezi nimi je, že Jar se dožil druhého dílu,
protože neměl dementní světelný meč s postranním ostřím, kterým se prostě
musí omylem zabít. Není možné, že by takový meč tasil někdo, jehož celoživotním
cílem není vyhrát Darwinovu cenu.
Hňup zařve. To je jisté. Být na
temné straně s nestandardním světelným mečem v prvním díle trilogie…
To ještě nikdo nikdy nepřežil.
A ta jeho armáda… Ten First
Order… Ti „Vojáci Impéria v záloze proti válce plánované velením rytířů
Jedi“… Ty bych nepodceňoval. Oni jsou to zdravé v temné straně síly. To
jsou otci od rodin a vůbec ne fašisti.
Většina jejich aktivit spočívá
v tom, že u táboráku na kytaru vybrnkávají Imperiální pochod a vzpomínají na staré dobré časy, kdy v elitních
jednotkách Impéria prohráli bitvu o Yavin, bitvu o asteroid, ve kterém se
skrýval Millenium Falcon, i bitvu o Endor. Však oni nám ještě ukáží, že umí
prosrat high ground tak spektakulárně jako za mlada.
Myslel jsem si, že showdown by
mohla být naše firemní soutěž o hodnotné ceny, kterou hrajeme s kolegyněmi
a kolegy v naší oblasti. Měla to být tvrdá bitva s Jirkou ve středu
pole. Jenomže po prvním měsíci jsem na prvním místě se solidním náskokem a
Jirka je beznadějně poslední.
Ani toto nebude showdown. Dopadne
to tak, že Jirka vyhraje. Minimálně nade mnou, páč mi to začne „zanášet doprava“.
Což se mi stalo v bowlingu, kdy jsem to po drobném hecování začal moc
prožívat. A tady se stane to samé v bledě modrém.
Pak jsem si myslel, že showdown
bude můj vnitřní boj strachu z létání letadlem a snahou napravit pokažené
tleskání na Sorry, You’re Not… u
příležitosti historicky prvního turné Enter Shikari po velkých halách, které se
uskuteční ve Velké Británii. Jenomže jak si jako special guests přizvali The King
Blues, kteří se vracejí po tříleté odmlce, cítil jsem v tom takové to „Žádnej
showdown, pičo.“.
Takže epic showdown nemám, ale
matroš na článek to hodilo.
Příště vám řeknu o tom super
sluníčkářsko-hipízáckém dobrovolnictví, jehož se zúčastním… Kecám. Příště se
zase budu navážet, do Československých vojáků v záloze.
Každopádně, ta nová pecka od
Briana Fallona je hit jako blázen.
