Výlet do Zlínského kraje

Naše regionální pobočka neobhospodařuje pouze oblast střední Moravy, jak by se podle jejího umístění v Olomouci mohlo zdát, ale celý region NUTS Střední Morava – čili celý Olomoucký i Zlínský kraj.

Jednou za měsíc či dva se vydám na výlet do Zlínského kraje na schůzky s klienty a klientkami. Ve Zlínském kraji jsou lidi strašně pracovití, takže naši největší klienti a klientky jsou zpravidla odtud. A zpravidla to nejsou žádní blbci a blbky, takže je fajn mít výsledky.

V Uherském Brodu, Starém Městě, kam mě plán výletu měl dovést, jsem ještě nebyl. A jako správný dropout filmové vědy jsem nebyl nikdy ani v Uherském Hradišti. Inu, těšil jsem se. Zvláště, když výsledky kampaní navštěvovaných klientů a klientek byly v cajku. Akutní nebezpečí utržení hlavy jako na jaře v pneuservisu nebo o prázdninách v Beskydech mi nehrozilo.

Ani mi nevadil ten dementní smog, co se snesl na celý region NUTS Střední Morava. Díval jsem se na něj pozitivně.

V Olomouci mi smog posloužil jako výmluva, proč jsem namísto do autobusu číslo 12 vlezl do autobusu číslo 21, kvůli čemuž mi málem ujel vlak. Nemusím to tedy brát jako intelektuální selhání a vyvozovat z toho důsledky.

Dokonce i po cestě do Starého Města mě výhled na smog nijak nevadil. Vezl jsem se fungl novým InterPanterem, takže jsem čekoval interiér a žhavil Wi-Fi.

Smog začal být otravný v momentě, kdy jsem mohl vidět nějaká nová místa. Ale zase jsem se mohl soustředit na sledování fenoménu, který je rozšířený především na Uherskobrodsku. A sice, jejich zvláštní pojetí ice breakeru.

My přijdeme s nějakými trapnými vtípky o tom, že jsme tam skoro v mlze netrefili. Oni odpovědí dotazem, z něhož lze vyčíst „Ondřeji, vy jste docela čurák a darmožrout, že?“ jako třeba „Ondřeji, vy jste docela kokot a budižkničemu, že?“. Takže to není ice breaker jakože na prolomení ledů, ale ice breaker ve smyslu, že ten led se rozteče z toho, jak si budete chladit hlavu, abyste si o prdeli jenom něco mysleli a neřekli to.

Ale já byl na výletu. Mě rozhodit nemohli, ani kdybych neměl problémy se sebeúctou a neodpověděl jim „Ano, jsem.“. Zvláště, když jsem dosáhl životního úspěchu v šipkách proti klukům na naší zlínské mikro pobočce.

Představte si, že poprvé jsem jako poražený nemusel vařit kávu a umývat kávovar. Jako poražený jsem jenom vařil kávy. Já vím je to neuvěřitelné, ale když jsem šáhl na ten kávovar, tak nic nezačalo blikat. Ani kontrolka na doplnění vody. Ani ta na doplnění zrnek. Ani ta na vysypání bordelu. Ani ta na vylití odkapané vody. Ani ta na odpuštění vody z té věci, co nevím na co je. Hell yeah!

Postupem dne se smog začal ztrácet. Když jsme se dostali na Hostýnsko, šlo už krásně vidět na Hostýnek. To bylo obzvláště super, protože tam to znám zpaměti. Tam jsem jako děcko byl na výletě milionkrát.

Ale jako spoko. Stejně spoko jako nový hit od našich australských miláčků Violent Soho. Zdá se, že nový matroš bude stejně dobrý jako matroš z Hungry Ghost.

Zítra vám za soustavného navážení se do ministra vnitra Milana Chovance sdělím, proč je důležité, aby politické strany měly širokou členskou základnu. Nebojte, Babiš tam taky bude...