Naposledy, když jsem tady byl
na jaře 2013. Po dlouhém boji jsem podlehl metastazovanému failingu a rozhodl
se ukončit studium na vysoké škole. Ze studijního oddělení jsem se se štepmplem
college dropouta vymotal kanalizací z prostor univerzity, aby mě nikdo
neviděl.
Od té doby jsem v pohybu okolo
univerzity využíval výhradně kanály. Že jo, při tom exitu jsem se v nich naučil
orientovat a navíc jsem se styděl, aby mě nikdo z uni neviděl.
Až do dnešního návratu.
Popravdě triumfálního. Bylo to jak v té scéně, kdy skoro absolvent
akademie Jediů Darth Vader, machruje na bývalého učitele Obi Wana Kenobiho. „Když
jsem vás opouštěl, byl jsem učedník. Nyní jsem mistr.“ „Je mi z tebe zle,
Vadere!“
A já to viděl podobně, když jsem
tehdy plahočil z univerzity kanály, byl jsem nedostudované poster child for
absolute failure. Dneska jsem na výplatní pásce viděl, že mám lehce
nadprůměrnou mzdu. A když vezeme v úvahu, že tu průměrnou mzdu a výš bere
jenom třetina lidí a já počítám průměrnou mzdu za celou ČR, tak jsem v kraji
s jednou z nejnižších průměrných mezd, ještě větší buržoá.
Světlou stranu síly jsem
samozřejmě zradil někde po cestě. Bylo to samý levičáctví, veganství,
hipízáctví, rušení peněz… No a, dneska jsem připravoval kampaň na kožené
doplňky obleků pro lovce a myslivce. Trojnásobná zrada.
Není tedy divu, že svoje
lidství musím vykupovat trvalými příkazy na účty tří neziskovek zachraňujících
svět. Darth Vader na tom byl podobně, že jo. Byl hajzl do poslední chvíle, ale
bez jeho příspěvků do Fondu ochrany Ewoků, by ti méďové vymřeli a Impérium nepadlo…
Každopádně dneska jsem se
pompézně vrátil hlavním vchodem – bránou do Zbrojnice, takže ten návrat měl fakt
styl. Akorát teda místo nějakého mého bývalého učitele jsem měl, díky Síle,
schůzku s gentlemanem z oddělením vnějších vztahů.
A naposled, kdy jsme se s ním
viděli, pouštěl muziky v místním studentském klubu. Pamatuju si tehdy, že jsem
za ním naváty došel s prosíkem. „Héééj volééé, ty Kaiser Chiefs a Arctic
Monkeys jsi zahrál dobře. Máš tam, prosimtě, nějaký Enter Shikari?“ „Co?“ „Enter
Shikari.“ „To neznám.“ „Tak zahraj, prosimtě, Song 2 od Blurů.“ „Jasně.“ „Díky.“
A teď jsme na to plynule
navázali. „Dobrý den, tady je moje vizitka.“ „Těší mě, tady máte moji.“. Takže skoro
úplně jako Ben a Vader. Ale asi mám ve smlouvě něco o tom, že o těchto věcech
mám držet hubu, takže to berte jako fikci. Dík.
Zítra vám řeknu tu historku o
tom, jak jsem letos dvakrát projel tleskání na Sorry You’re Not… Nebo jak se mi vysmála ta kočka, když jsem na
Bolt Tower v Dolní oblasti Vítkovice překonával svůj strach z výšek.
Nebo o svojí ranní cestě do práce...
Kažodpádně, do té doby párkrát
protočte Song 2 od Blurů v podání
Hadouken! Pamatujete, jak s tím totálně rozsekali Rock for People 2009? To
bylo v dobách, kdy jsem se většinu času cítil na živu. Ne jak dneska, kdy
žiji jen při poslechu starých dobrých hitů.
Hele dobrý. Já hned v prvním kšeftu pro současnýho zaměstnavatele potkal dva svoje bývalý studenty. Není nic lepšího než přijít na meeting a druhá věta je "Vy jste nás učil... málem jsem to nedala..." Icebreaker.
OdpovědětVymazatU mě o nic nešlo. To byla úplná pohodička.
OdpovědětVymazatA co ti tvoji studenti? Pamatoval sis je? Byli marní? Jak to dopadlo? Měli lepší práci než ty?