středa 4. listopadu 2015

Take the anthems bowling

Poprvé jsem bowling začal hrát ve větších dávkách v prváku na vysoké. Každý pátek jsem se po obědě vykašlal na přednášky Filozofie přírody a šel se Sherifem zdokonalovat umění striků, sparů a agresivních žlabů za studentské ceny. Tehdy, v roce 2008, jsem jednou nahrál 230 bodů.

Bylo to díky tomu, že veškerou svou pověrčivost jsem směřoval do rituálu přezpívání před každým hodem. Zpíval jsem si klasickou hymnu Franco Un-American od NOFX. Konkrétně jsem si prospěvoval tu přezpívačku, jíž dissovali George W. Bushe při živých vystoupeních.

Přísahám, že u všech nejlepších bowlingových výkonů jsem si prozpěvoval: „We all know George Bush is an imbecile. He loves Dick, but hates homosexual. We’re sick and tired of the embarrassment. The whole wide world want us to get a better president.“

Ve druháku jsme v hraní nepokračovali.

Znovu jsem začal hrát až teď o prázdninách.

S drahým kolegou Jiřím jsme přemýšleli, na co vyflákáme všechny ty benefity od našeho zaměstnavatele. Rozhodli jsme se, že to propálíme na středečních večerech bowlingu a anglické konverzace. A tak jsme tedy začali chodit hrát. A já si znovu začal přezpívávat památnou hitovku.

Akorát už moc nefungovala. Není se moc co divit. George W. Bush už prezident dávno není. A ke konci se to chýlí i tomu better presidentovi, co přišel po něm. Potřeboval jsem novou písničku. Chvíli jsme sice žil v naději, že by se síla té přezpívačky mohla příští rok vrátit, kdyby se Jebu Bushovi podařilo pokračovat v rodinné tradici, ale nemám čas, ty vole, čekat rok, kdyby náhodou něco. Něco uhrát by se mi hodilo už letos.

A pak to přišlo. Zase jsem celou hodinku hry zkoušel různé písničky. Žádná však neměla požadovaný efekt. Pak jsem si zkusil kousíček posledního hitu z nového alba post-hardcoristů Senses Fail. „I carried the weight in the only way I knew. I want to be alive!“ Strike. Tak jsem chvíli pokračoval a nahrál jsem nejlepší výsledek této dekády – 187 bodů.

Jenomže nebylo vůbec jisté, jestli kouzlo této písničky vydrží. Posledních pár střed jsem hrál úplně strašně. Všichni říkali, že je to v hlavě. Že se moc snažím. A ať na to kašlu. A ať se bavím. A já jim říkal, ať mi dají pokoj. A já už myslel, že kouzlo písničky bylo dočasné. Mělo se to rozčísnout při dnešním tréninku. Kdyby pokračovala mizérie, moc písničky by byla pryč.

A mizérie pokračovala. První hru jsem nahrál úplný kulový. Pak mi došlo, že ta hitovka není jenom agresivní náser, ale má i klidné pasáže, kde člověk sám sebe přijímá. A tak jsem si zazpíval i něco pomalejšího a nasázel tam druhý nejlepší výsledek této dekády, i když to hraní pořád nebylo ideální. „I’m still scared but I’ve got courage to be more vulnerable and one day free.“

Každopádně Senses Fail na začátku října hráli poprvé v České republice. Bylo to super. Jestli máte stroj času, doporučuju.


Žádné komentáře:

Okomentovat

ShareThis