Stáčet Loštickou limonádu

Dneska mě napadl obstojný podnikatelský záměr. Obstojný je, protože není originální. Je to sprostý obšleh. A dementní. Samozřejmě.

Co si budeme povídat. Limonády stáčí každý. Osobně mám za to, že je to tak populární činnost díky tomu, že v ní nemůžete být nejhorší na světě. Můžete do toho ládovat anýz, šípek nebo vyrábět kolu s příchutí kávy. Nikdy to nebude nejhorší. Nejhorší je Fanta. Je to totiž nacistická limonáda.

Když je poslední místo bezkonkurenčně zabrané, člověk může opravdu tvořit a nesvazovat se konvencemi a nároky na poživatelnost. A proto jsem vymyslel svoji limonádu. Cesta k ní však nebyla snadná.

Určitě všichni znáte pizzu Margherita. To je ta pizza, jak je na ní kulový a akorát něco zeleného. Proto ji taky nikdo nikdy nejedl. Až si jednoho dne v Mexiku řekli, že Margheritu zachrání odvozeným nápojem. A vymysleli Margaritu. To je to pití, jak je v něm kulový a na něm akorát něco zeleného. A byl to světový úspěch. Bylo konečně k tomu humáči, co pít. Díky tomuto spárování si od té doby Margheritu 2-3 lidé objednali.

A to samé mě napadlo provést s další hnusnou pizzou. Tentokráte Loštickou pizzou. To je ta, jak jsou v ní tvarůžky, a je hnusná. Udělám z ní hit tím, že k ní budu podávat tematické pití – Loštickou limonádu postavenou na stejném principu. Budou v ní tvarůžky a bude hnusná. Bude to taky hit jako blázen.

Myslím, že ani s tímhle vynálezem nacisty podstřelit nemůžu.

Tímto jsem chtěl říct, že potřeba pokusit se resuscitovat pravidelné blogování mě neopustila ani v tomto čtvrtletí. Ta Loštická limonáda je metafora. Jakože to není originální a ani moc dobrý a v podstatě je to sprostá kopírka, ale pořád lepší než internetová psaníčka přátel nacionálního socialismu.

Loštická limonáda je něco jako ta mrkvičková zmrzlina z toho vtipu, jak králíček pořád dolízá za zmrzlinářkou, že chce mrkvičkovou zmrzlinu. A jednou, když se králíček zase ptá na mrkvičkovou zmrzlinu, jde kolem Láďa Hruška. Ho tato příhoda inspiruje k jedné rubrice Televizních novin.

Sakra, na tu Mrkvičkovou zmrzlinu jsem to měl nastřelit… No nic. Chtěl jsem napsat, že teďka jsem byl v pátek na koncertě Anti-Flag. A oni vždycky publikum motivují k tomu, aby to pořádně roztočili opakováním památného citátu: „Dance like there’s nobody watching. Love like you’ll never be hurt. Sing like there’s nobody listning.“. Já dodávám: „Invent soft drinks like there’s a nazi soft drink!“.

Tím jsem chtěl říct, že je na čase zase chvíli blogovat aka stáčet Loštickou limonádu jako o život a zabalit to těsně než získám momentum a čtenáře a bude se to dát číst, ale už nemám důvod se toho bát, protože mě jistí přátelé nacionálního socialismu. Jakože dokud jsou tu přátelé nacionálního socialismu, nemusím se bát, že jsem největší kretén. Asi to jsem chtěl říct.

Zítra vám napíšu o tom, jestli jsem našel svou novou bowlingovou písničku nebo ne. Mám podezření, že ano, ale potvrdí se to až při zítřejším bowlingovém tréninku.

Do té doby sjíždějte novou hitovku od našich dávných přátel Bloc Party, kteří se 29. ledna vracejí se svou pátou deskou Hymns.