Teroristický útok v Paříži
se mě dotknul. Především ta jatka v hudebním klubu. Na týden mě to
odstavilo od blogování a od všeho. Chození na koncerty je věc, kterou dělám
pořád. Nevím, co to o mě vypovídá, ale zasáhlo mě to víc než jiné teroristické
útoky.
Teroristi by mě zasáhli více
snad jen, kdyby chodili barák od baráku a stříleli lidi, co jsou doma a nudí
se. To je asi jediná činnost, kterou dělám častěji, procítěněji a s větším
zápalem než chození na muziku.
Díky týdenní odstávce, jsem
prošvihl všechny možné způsoby, jak se vyjádřit a v souvislosti s teroristickými
útoky označit za piču někoho, kdo s tím nemá nic společného, především:
- Muslimy a muslimky obecně, uprchlíky a uprchlice konkrétně
- Přátele a přítelkyně nacionálního socialismu, občany a občanky antiislámského státu
- Sluníčkáře, sluníčkářky a ty, co říkají, že to není o islámu, ale o lidech
- Lidi, co se bojí teroristů
- Ty, co nebrečeli, když 150 lidí povraždili den před tím někde jinde
- Ty, co označují jedny či druhé výše uvedené, za piče
Projel jsem celý týden piety,
kdy po sobě všichni navzájem házeli vlastní výkaly jak znuděné opice v ZOO
a házeli by je po sobě i tak, ale útok v Paříži posloužil minulý týden
jako záminka.
Sakra, teď to vypadá, jako bych
ten festival sraček ukončoval nějakým morálnějším postojem, než vystřihli
ostatní. Jakože všichni jste piče a nemáte si co vyčítat.
Ale nebojte se, není to tak.
Mám vlastní sračku, kterou chci hodit na něco, na co bych jí hodil i tak, ale
teroristický útok v Paříži mi poslouží jako záminka. A sice chci ten výkal
hodit na univerzum. Někdy se tomu říká i vesmír, prozřetelnost, kosmos,
příroda, prostě to šméčko po velkém třesku. Každý tomu říká jinak, já to posledních
pár dní nenazývám jinak než piča. A sdělím vám proč. A sdělím vám to takovým
způsobem, že vám bude líto, že za největší piču ohledně Paříže označili nějakého
antiislamistu či antiislamistku a ne mě.
Pravděpodobně jste si už
odvodili nebo vystalkovali, že momentálně pracuji na pozici PPC jouda. Jestli
jste si neodvodili a nevíte, co to to PPC je, tak vězte, PPC jsou v podstatě
takový ty první tři výsledky ve vyhledávačích, u kterých je napsáno reklama.
A taky takový to, jak ti tehdy
nevyšel ten pětiletý vztah. Jak jsi všude na internetu viděla ty reklamy na
zásnubní prsteny a výlet do Benátek. Čekala jsi, že budou zásnuby, jelikož ty
reklamy přece znamenají, že to někdo na tom počítači před tím hledal a kdo to
taky mohl být, že jo. Ale nic nepřišlo. Ani prsten. Ani romantika na gondolách.
Akorát ten rozhovor o tom, jak teda ten vztah vidí. A rozchod, páč to neviděl
na gondoly ani na prstýnky.
No a to je částí PPC a částí
to, že jsem se v noci vloupal k vám do kvartýru a na kompu prošel pár
stránek s důsledným remarketingem. Promiň, nebylo to osobní, akorát jsem
tehdy hodně sjížděl Klub rváčů a tohle
byl můj příspěvek k rozsévání globálního chaosu v rámci Projektu
Mayhem.
Každopádně, při práci PPC joudy
spravuji kampaně, které jsou mému srdci blízko – e-shop s badass globusy
nebo e-shop se super stavebnicemi. Mám na starosti i kampaně, které jsou
trošičku v rozporu s mou popracovní morálkou.
Snažím se samozřejmě i u těchto
kampaní. Možná i mnohem víc než u ostatních. Musíte do toho jít na plno, protože
když už si zrazujete sami sebe, musí to stát za to. Pečlivě připravíte kampaň a
zároveň si důsledně připravíte argumenty, proč je vaše konání morálně
ospravedlnitelné.
Univerzum to dost dobře ví. Ví,
že jste zrádce. A dá vám to pěkně sežrat. V mém případě k tomu využívá
Islámský stát.
Abych ale nemluvil takhle
obecně… Většina těch punishmentů od universa se týká toho, že jedu v tom veganství.
A to se občas stane, že máte udělat kampaň na nějaké opravdu kvalitní uzeniny
nebo na doplňky pro lovce. A to není úplně véčko friendly zboží, že jo.
Opakuje se to podle stejného
vzorce. Máte udělat kampaň. Potřebujeme posílit brand awareness, takže bude
obsahovka textem i bannerem. Nasázíte to tam zleva zprava na všechno tematicky
spřízněné. Dále očekáváte spokojeného klienta a pár prozvracených nocí z toho,
jaká jste zrádná svině.
Vezměme si třeba ty doplňky pro
lovce a střelce, které jsem zmiňoval v minulém článku. Takže to nastavíte.
Pár dní pohoda, jazz a přemítání nad tím, co musí vegan policie na práci, když
vás ještě nesebrala. A pak jdou kokoti z Islámského státu vraždit. A
vezmou si bouchačky. A jdou v pátek.
A vy jste šokovaní. Až do doby,
kdy vám klient pošle mail s print screenem jeho banneru na kvalitní
doplňky pro střelce u zprávy o teroristickém útoku. Jakože rozumí, že to nebyl
záměr, že to bylo to pronásledování, ale jestli bych to nemohl nějak pořešit,
aby se to nezobrazovalo.
Jdete to pořešit. Zjistíte, že
to nebyl remarketing, ale to, že jste spektakulárně dojebali, páč se ten banner
kontextově zobrazil na všech zpravodajských webech asi u všech zpráv o útocích.
To univerzum nemělo moc práce.
V podstatě se jenom dívalo, jak si dávám vlastňák.
Ale třeba na jaře, kdy jsem
dělal kampaň na kvalitní uzeniny, jsem největší piča nebyl já, ale univerzum. A
novináři. A novinářky. Jako mír, láska a svoboda tisku, ale psát články „Popraven
obřím sekáčkem na maso! Řezníci z ISIS popravovali jako v hororu“… Za
prvé, prasíte ty, co vás skrz tu reklamu platí. Za druhé, pieta. Teda naopak. Za
prvé, pieta.
Inu, když na tím přemýšlím, tak
můj žebříček pičství ve vztahu k útokům v Paříži a ISIS celkově:
1. ISIS
2. Já
3. Univerzum
4. Mrdky mediální
Omlouvám se všem, co se
neumístili.
Zítra vám řeknu tu vtipnou historku,
jak jsem failnul ohledně vánočního večírku.
A když už jsme u
nevhodného kontextu, mohli byste protočit deset let starou hitovku Die Romantic od Aiden.
Na internetech jsem se
dozvěděl, že tahle kapela, kterou jsem sjížděl dva týdny v roce 2006 a
jedno odpoledne v roce 2010, končí. A to tak jak se sluší a patří – vydali
se na rozlučkové turné a finální desku dali ke stažení zdarma. Takže čest i
jejich památce.
Žádné komentáře:
Okomentovat