Déle než rok se stravuji bez
potravin živočišného původu. Všichni okolo mě si zvykli. I ti nejodolnější,
jinak zpravidla agresivní vědečtí ateisté, opustili učení pana faráře, že ryba
se o půstu, a tedy i při veganství, jíst může. Život je to poklidný a téměř bez
překvapení. Jediná otravná součást toho být vegan spočívá v tom, že se mě
pořád někdo ptá na to, kde beru bílkoviny. To mě štve hlavně proto, že to sám
nevím.
Pořád mě na však na veganství
dovede něco překvapit – třeba to, jak mě lidé jako vegana vnímají.
Typická situace: Hlad vás
donutí se najíst. To, že do skoro všeho cpou mléko, vejce nebo aspoň syrovátku
vás donutí mít vždy při sobě svačinovou krabičku poslední záchrany. Já
v ní třeba mám takový ten hutný celozrnný chleba, jak je ho vždycky pár
plátků zabalených v igelitu, a rostlinnou paštiku Patifu, příchuť
rajče-olivy.
Ještě než si ji rozetřu na
chleba, objeví se nějaká osoba a začne chválit můj zdravý životní styl a způsob
stravování. Oceňuje, že jím opravdu zdravě a šetrně k těm zvířatům. Závidí
mi vůli, výdrž a svědomí. Říkají mi, že se také snaží jíst zdravě. Před půl
rokem měli falafel. O víkendech už neobědvají v McD Big Macy, ale jezdí do
vyhlášených venkovských hostinců, kde servírují maso z biofarmy, takže se
v McD stavují akorát po cestě na rychlou svačinku, páč je to fakt daleko a
člověku vyhládne.
Na to jim řeknu, že se nesnažím
jíst zdravě, akorát nežeru ty zvířata, protože zachraňuju svět a tak. Jinak na
to kašlu. Je to žrádlo. Nemá smysl to příliš prožívat. Vždyť ta rostlinná
pomazánka a chleba s dýňovým semínkem je akorát hippie verze paštikářství.
Dva a půl roku zpátky bych takhle do sebe ládoval Májku s rohlíkem.
Jsem normální hovado. Třeba
jako komunisti, co po Listopadu nalezli do ODS, nebo fašisti, co po Únoru
nalezli do KSČ. Ti byli pořád stejná hovada, akorát „na správné straně dějin“.
No a já to mám podobně, ale smrtelně vážně si myslím, že já jsem na té správné
straně dějin bez uvozovek.
No jo, jenomže lidi to nechtějí
slyšet. Ať jim říkáte, že byste beze všeho dál každý den ládovali vídeňskými
párky a pouze v neděli si ke svátečnímu obědu dali bavorskou klobásu,
kdyby je přestali dělat ze zvířat, pořád vás střídavě chválí za vaše odhodlání
nejíst maso a zmáknout si to tak, abyste jedli zdravě. Vidí ve vás někoho, kdo
ví, jaké vitamíny a složky stravy jsou v chia nebo lněných semínkách. A vy
mezitím v chia nebo lněných semínkách vidíte jenom nějaký svinstvo, které
se musí nebývale často šprajcovat mezi zuby.
Začal jsem to tedy hrát. Začal
jsem se tvářit, že fakt jedu tu zdravou stravu a to veganství mám zmáklé tak a
jím tak pestře, že ani neumím přesně odpovědět na to, kde beru bílkoviny. Taky
povídám, že se cítím nejlépe, kdy jsem se v životě cítil. Ten chleba
s dýňovými semínky jím, protože je bio, a ne protože dýně mají velká semínka,
u kterých předpokládám, že se mezi zuby jen tak nešprajcnou.
Do svého role-playingu jsem se
nechal vtáhnout. Vždycky mě však z něho vytrhnou dámy, které prodávají v místní
prodejně zdravé stravy. Ony jsou z oboru a ví, že když před ně navrším komínek
patifíčka, jsem překabátěný májkař. Vždycky se tak lítostivě smějí. I ta
prodavačka hipízačka, která si stále povídá s bytostmi z jiné dimenze
a peníze vrací podle toho, jakou máte karmu.
A také mě stále překvapuje, že
se na doplňky stravy pro vegany, v nichž jsou vitamíny a látky, které
májkařsky se stravujícím veganům často chybí, píše, že nejsou náhradou pestré
stravy. Třeba tabletky OmniVegan vypadají, že k tomuto účelu je vytvořili.
Je v nich snad všechno. Nechápu to.
Žádné komentáře:
Okomentovat