Překvapující

Déle než rok se stravuji bez potravin živočišného původu. Všichni okolo mě si zvykli. I ti nejodolnější, jinak zpravidla agresivní vědečtí ateisté, opustili učení pana faráře, že ryba se o půstu, a tedy i při veganství, jíst může. Život je to poklidný a téměř bez překvapení. Jediná otravná součást toho být vegan spočívá v tom, že se mě pořád někdo ptá na to, kde beru bílkoviny. To mě štve hlavně proto, že to sám nevím.

Pořád mě na však na veganství dovede něco překvapit – třeba to, jak mě lidé jako vegana vnímají.

Typická situace: Hlad vás donutí se najíst. To, že do skoro všeho cpou mléko, vejce nebo aspoň syrovátku vás donutí mít vždy při sobě svačinovou krabičku poslední záchrany. Já v ní třeba mám takový ten hutný celozrnný chleba, jak je ho vždycky pár plátků zabalených v igelitu, a rostlinnou paštiku Patifu, příchuť rajče-olivy.

Ještě než si ji rozetřu na chleba, objeví se nějaká osoba a začne chválit můj zdravý životní styl a způsob stravování. Oceňuje, že jím opravdu zdravě a šetrně k těm zvířatům. Závidí mi vůli, výdrž a svědomí. Říkají mi, že se také snaží jíst zdravě. Před půl rokem měli falafel. O víkendech už neobědvají v McD Big Macy, ale jezdí do vyhlášených venkovských hostinců, kde servírují maso z biofarmy, takže se v McD stavují akorát po cestě na rychlou svačinku, páč je to fakt daleko a člověku vyhládne.

Na to jim řeknu, že se nesnažím jíst zdravě, akorát nežeru ty zvířata, protože zachraňuju svět a tak. Jinak na to kašlu. Je to žrádlo. Nemá smysl to příliš prožívat. Vždyť ta rostlinná pomazánka a chleba s dýňovým semínkem je akorát hippie verze paštikářství. Dva a půl roku zpátky bych takhle do sebe ládoval Májku s rohlíkem.

Jsem normální hovado. Třeba jako komunisti, co po Listopadu nalezli do ODS, nebo fašisti, co po Únoru nalezli do KSČ. Ti byli pořád stejná hovada, akorát „na správné straně dějin“. No a já to mám podobně, ale smrtelně vážně si myslím, že já jsem na té správné straně dějin bez uvozovek.

No jo, jenomže lidi to nechtějí slyšet. Ať jim říkáte, že byste beze všeho dál každý den ládovali vídeňskými párky a pouze v neděli si ke svátečnímu obědu dali bavorskou klobásu, kdyby je přestali dělat ze zvířat, pořád vás střídavě chválí za vaše odhodlání nejíst maso a zmáknout si to tak, abyste jedli zdravě. Vidí ve vás někoho, kdo ví, jaké vitamíny a složky stravy jsou v chia nebo lněných semínkách. A vy mezitím v chia nebo lněných semínkách vidíte jenom nějaký svinstvo, které se musí nebývale často šprajcovat mezi zuby.

Začal jsem to tedy hrát. Začal jsem se tvářit, že fakt jedu tu zdravou stravu a to veganství mám zmáklé tak a jím tak pestře, že ani neumím přesně odpovědět na to, kde beru bílkoviny. Taky povídám, že se cítím nejlépe, kdy jsem se v životě cítil. Ten chleba s dýňovými semínky jím, protože je bio, a ne protože dýně mají velká semínka, u kterých předpokládám, že se mezi zuby jen tak nešprajcnou.

Do svého role-playingu jsem se nechal vtáhnout. Vždycky mě však z něho vytrhnou dámy, které prodávají v místní prodejně zdravé stravy. Ony jsou z oboru a ví, že když před ně navrším komínek patifíčka, jsem překabátěný májkař. Vždycky se tak lítostivě smějí. I ta prodavačka hipízačka, která si stále povídá s bytostmi z jiné dimenze a peníze vrací podle toho, jakou máte karmu.

A také mě stále překvapuje, že se na doplňky stravy pro vegany, v nichž jsou vitamíny a látky, které májkařsky se stravujícím veganům často chybí, píše, že nejsou náhradou pestré stravy. Třeba tabletky OmniVegan vypadají, že k tomuto účelu je vytvořili. Je v nich snad všechno. Nechápu to.