Give NATO a chance

Jak se vyostřuje konflikt mezi Západem a Ruskem, čím dál tím víc lidí se hlásí k jedné či druhé straně. Moc to nesleduju, ale i já jsem se zamyslel, na čí stranu bych se přidal, kdybych si musel vybrat mezi Putinem a antlanticismem.

Že jo, jsem pro ten multipolární svět a OSN. Chci silnou a sebevědomou mezinárodní organizaci. Chci ji zreformovanou. Chci, aby v Radě bezpečnosti zasedaly jenom státy, které nemají vlastní armádu a řeší tak vlastní problémy jako lidi.

Ovšem, kdybych si musel vybrat mezi Ruskem a USA s EU, to je jiná. Já pořád nevím. Nevím, jestli bych se k Amíkům přihlásil zpěvem hymny prezidenta Spojených států Hail to the Chief, hymnou Connecticutu Yankee Doodle nebo hymnou Konfederace I Wish I Was in Dixie. Rád bych tomu přihlášení dal styl, kdyby k tomu došlo, a to nejde jinak než hymnou, že ano.

USA a Západ je jednoznačná volba. Je úplně jasné, že budoucí prezident či prezidentka USA ukončí impérium, přestane šmírovat celý svět a postaví se na stranu míru. Chelsea Manning dostane Kongresovou medaili cti a Edward Snowden s Julianem Assangem ocení Prezidentskými medailemi svobody. Atlanticisté, to budou ti hodní. O kilo, že to tak bude!

Přestože ruská propaganda nám neustále podstrkává nepříjemnou pravdu, že Spojené státy už od svého vzniku v jednom kuse válčí a v současnosti mají vojenské základny po celé světě, jsou četníci, militaristi a imperialisti, nic moc to v současné konfrontaci s Ruskem neznamená. Nechci moc bonzovat, ale byl to Putin, kdo s novou studenou válkou začal. Byl to on, kdo zavelel „Havoc“ a vypustil psy války.

A to s těmi psy války nemyslím obrazně. On to fakt udělal. V roce 2007 pustil z vodítka svou fenu Koni při setkání s Angelou Merkelovou, která se psů bojí. Zastrašovací taktika Vladimira Vladimiroviče však nevyšla, Angela se nepodělala. Ukázala mu, kdo je boss a kdo by měl zapracovat na své kágébácké představě o gentlemanství.

„...bude v těchto končinách mocnářským hlasem vraždu hlásati i pustí feny války ze smeček...“

Na straně západu jsem také z toho důvodu, že zásadní atlantická organizace NATO, byť je to pořád Neofašistická a teroristická organizace, udělala pro mír ve střední Evropě hodně. Podívejme se na příkladu naší armády. Když Československo bylo součástí tábora míru a byla tedy vyzbrojena do mírových časů, bylo v lidové armádě přes 200 000 vojáků připravených ohulit imperialisty pomocí více než 600 letadel, 100 bojových vrtulníků, tisíců tanků a obrněných vozidel a další techniky.

V současnosti, kdy je Česká republika součástí Severoatlantické aliance válečných štváčů, psychopatů a přátel nukleárního holocaustu, jsou její početní síly takové, že když se nějaký voják obzvláště vyznamená, není problém ho odměnit pochvalou před nastoupenou armádou.

Přestože armáda je mnohem tenčí, obranyschopnost České republiky je stejná, jako byla kdysi obranyschopnost Československa. Na generálním štábu v Moskvě mají v analýze plánů na válku v Evropě u ČR totožnou poznámku, co měli v Pentagonu u ČSSR – „Až do Aše postupujeme bez odporu.“.

Zároveň i takto štíhlá armáda je schopná dosáhnout i našich závazků vůči spojencům. Všichni tak nějak tušíme, že kdyby na to došlo, Česká republika bezpodmínečně kapituluje. Naše vlády s tím naštěstí počítaly a tak armádu průběžně vybavovaly nepoužitelnou vojenskou technikou. Dost dobře věděly, že dobyvatel by naši techniku použil k útoku na další Evropskou zemi, na jednoho z našich spojenců. A s těmi Pandury, které se dají použít akorát jako vozová hradba, a CASAmi, které kvůli časté dopravě koní Převalského do Mongolska nechutně smrdí, Poláky prostě neuděláš.

Atlanticisti dělají na míru průběžně. Že já vůl byl tehdy proti tomu americkému radaru v Brdech… Česká republika by díky falešnému pocitu bezpečí odzbrojit ještě více, kdyby tady ta základna byla. Mohli bychom pak bez problémů zasedat v té mé vysněné Radě bezpečnosti OSN.

Když nad tím tak přemýšlím, tak bych se asi k USA a západu přihlásil zpěvem I Wish I Was in Dixie – hymnu amerického Jihu, který prohrál občanskou válku. Že jo, je to loser anthem a ty já nejraději.