Ve čtvrtek vychází to nejlepší

Mladá Fronta s víkendovým magazínem, Právo s literární přílohou Salon, Reflex, Literární noviny – moje nejoblíbenější čtení vždycky vycházelo ve čtvrtek. A nejen čtení, ale také koukání. Čtvrtek je významný i tím, že v kinech uvádějí nové filmy. To jsem vždycky spolykal strašně moc much, když šel s otevřenou hubou z kina domů… Čtvrtek mám zapsaný jako den, kdy vychází to nejlepší.

Myslím, že to tak nemám jenom já. Čtvrtek se jako den, kdy se děje to nejlepší, vyskytuje v naší kultuře nejpozději od dob Ježíše. Ten měl ve čtvrtek poslední večeři se svými druhy. V jiný čtvrtek vstoupil do nebe. Ve čtvrtek také Ježíš umýval a masíroval apoštolům nohy. A Ježíš byl vynikající masér.

Ve čtvrtek se prostě v kultuře stojící na židovsko-křesťanských základech děje to nejlepší. Přesně proto jsem se zvolil čtvrtek za den, kdy budu pravidelně zveřejňovat články na blog. Jakože využiji toho mentálního triku, že když budu blogovat v den, kdy jsou lidé zvyklí na to nejlepší, budou za nejlepší považovat i mé články.

Dosso Dossini: Čtenáři obdivují bloggera za čtvrteční článek.

Ovšem trochu jsem to nevychytal. Do svého plánu jsem nezahrnul pravidlo, že úkol zabírá přesně tolik času, kolik mu člověk vyhradí. A já si zadal, že do půlnoci každého čtvrtku napíšu článek, takže jsem těsně před půlnocí každý čtvrtek napsal článek. Jenomže když ho takhle zveřejním, lidé si nepřečtou ve čtvrtek. A to se mi potvrdilo i v Google Analytics. Lidé si ho přečtou buď po půlnoci nebo v pátek ráno. Tyto časy jsou v naší kultuře asociovány s úplně něčím jiným než s tím, že vychází to nejlepší.

Pracovní den po půlnoci mám od dospívání spojený s tím, jak mě nikdo z rodičů nevyhnal od televize a já přepínal kanály v naději, že na některém z programů dávají nějaké soft porno nebo aspoň něco, kde zahlédnu bradavky. Většinou z toho nic nebylo, tak tento čas mám spojený se zmařenou nadějí. V židovsko-křesťanské kultuře je to podobné. Ve čtvrtek po půlnoci dostali Ježíše, když v křáku v zahradě před místní internátní dívčí školou doufal, že uvidí nějaké bradavky studentek, které se budou převlékat. Čekal, že si užije něco heterosexuální zábavy a byla z toho akorát líbačka s Jidášem a ukřižování.

Páteční ráno není o nic lepší. To mám zase spojené s trapnou Kateřinou Hrachovcovou, která ve Snídani s Novou dřela ty nejblbější fóry, páč už byl pátek a ty dobré už vystřílela přes týden. Pátek ráno znamená trapnost. To se třeba stalo jednoho pátečního rána i Jidášovi. Došlo mu, že za zradu kámoše dostal 30 stříbrňáků, ale kdyby se nezachoval jako pičus, dostalo by se mu nekonečného dobra v nebi. Teď už měl však jisté, že půjde do pekla a proto vůbec nedává smysl, že si to šel rovnou hodit. Měl to přece na zemi ještě pořádně roztočit, když už to měl sečtené. Megatrapas.

Inu, to jak moje blogování poslední dobou stojí za úplné, není zapříčiněno tím, že by to byly sračky. Je to zapříčiněno tím, že ho čtete v době, kterou máte zafixovanou jako dobu marného čekání na bradavku nebo megatrapnosti.

Mám pro vás dobrou zprávu! Minimálně v následujících šesti týdnech se vrátí kvalita nebo aspoň její zdání. Články budu totiž zveřejňovat dříve, v průběhu čtvrtka, a vy si je budete moci přečíst v čase, kdy jste zvyklí na to, že vychází to nejlepší. Budu je mít totiž předepsané a budou se zveřejňovat automaticky. Firma, do níž v únoru nastupuji, mě posílá na zaškolení do Prahy a Brna. A já budu bez počítače, páč můj notebook už dožívá na přístrojích a převoz by ho pravděpodobně zabil.

Čtvrtek bez blogování. To bude super. Konečně si ty Literárky po měsících přečtu bez odkladu.