Co jsem odkoukal od fashion youtuberek

Fashion youtuberky mě inspirovaly k tomu, abych vám sepsal, jak se hecuji k napsání článku.

Ano, i já jsem podlehl kouzlu fashion youtuberek. I mě došlo, že sledování jejich videí je v podstatě šmírování hezkých holek v jejích pokojíčcích, ze kterého nekouká kriminál. Jsou to pěkná videa. Doporučuji. Sice se jich většina nedá dokoukat, páč tam řeší akorát oblečení, ale i tak se dá odkoukat spousta zajímavých věcí.

Já od nich odkoukal jeden super hack pro tvůrce toxického prokrastinačního materiálu. Dámy často zveřejňují videa, na kterých se líčí. A to je ono. Na to, aby natočily video třeba o kabelkách, nalíčit se prostě musí. Jsou to mladé dámy, které se prezentují svým vzhledem. A tak ve video promění i to, jak se líčí. Řeknou, že to byl záměr a že je to tutoriál, jak se líčí, když jdou do divadla, a blablabla. Dvě videa za cenu jednoho. A to je super zlepšovák.

Já se jimi inspiroval a rozhodl se to dneska hacknout podobným způsobem. Proto vám nyní představím, jak se připravuji na napsání článku. Mým problémem však není tvář, ale state of mind.

EMPIRE STATE OF MIND TUTORIAL: MY BLOGGING ROUTINE

Jsem držitelem černého pásu v zevlingu a dokopat se k něčemu je pro mě problém. A když se k tomu dokopu, často to nestojí za nic. Naštěstí se tomu dá předejít, když si šlehnu koňskou dávku ESM – empire state of mind, stavu myslí, ve kterém jste prostě dobří a nezničitelní a jdete kosit nepřátele po desítkách.

Jelikož nechlastám a nepožívám žádné látky, s jejichž pomocí se člověk k ESM běžně dostane, nezbývá mi, než si to šlehnout písničkami. Po mnoha stovkách hodin testování jsem zjistil, že to nemůže být kdejaká imperiální písnička. Na blogování je třeba specifický ESM, a sice empire state of jdu dělat masterpiecy.

Na něj v současné době používám tyto dva přípravky:

#1 BLOG JE TO MOLO, KAM K VÁM NALÍTÁVÁM JAKO HAN SOLO!

Molo od Paulieho Garanda je šleha, která zaručeně nakopává state of mind do imperiálna. Zpívá o tom, jak dělá rap a co to pro něj znamená. Vyrovnává se svou tvorbou a působením a s tím se dá snadno ztotožnit. Rád si člověk zazpívá s ním nebo přezpívá ty jeho milé machrovačky jako:

„Každý ráno mám hlavu plnou slov, který letěj k vám, a čtvrtek co čtvrtek otevírám krám.“

„Blog je to molo, kam k vám nalítávám jako Han Solo!“

„A všechno kolem je to, čím žiju, a proto píšu další hymnu. Tak pojď!“

Navíc tam má skvělý beat, který zcela neutralizuje prvek, co by zničil jakoukoliv jinou písničku – hostujícího Ega.

#2 BUT I CAN WRITE A SONG!

Poskakovat jak kretén a řvát machrovačky je jen polovina přípravy k blogování. Molo mě dostane do rauše, ale teď potřebuji něco, co mě posadí k počítači a ESM promění ve článek. A to zvládá jedině populární love song Ho Hey od kapely The Lumineers.

Všechno je to ve slovech „but I can write a song“. A taky trochu v tom, že nebudeme tuto písničku číst jako lovesong. Když ho totiž budete číst jako love song, hrozí, že se nemotivujete k tomu napsat článek, ale budete volat bývalým sweethearts s debilní serenádou.

Neberte tu písničku tak, že je borec v háji, páč ho odkopla ta sweetheart a snaží se jí získat touto písničkou zpátky. Vezměte to tak, že na začátku písničky běduje nad celou svou existencí. Nezklamal jenom sweetheart, ale úplně všechny. Nepodělal jenom vztah, ale všechno.

„I don’t know where I belong. I don’t know where I went wrong, BUT I CAN WRITE A SONG!“ Neví nic. Všechny zklamal. Všechno je v hajzlu, ale napsat písničku ještě zvládne. Ten chytlavý refrén, který mu zajistil desítky milionů (zhlédnutí na Youtube) je toho důkazem.

A stejně jako on zvládne napsat písničku, já ještě zvládnu dát dohromady debilní článek, i když všechno ostatní stojí za úplný. Když to slyším, tak si prostě sednu ke kompu a něco sepíšu.

Funguje to na sto procent.

Jo, a taky jsem od fashion youtuberek odposlouchal, jak se správně vyslovuje Tally Weijl.

PS: Módě se pravděpodobně budeme věnovat i za týden. Vytvořil jsem svoji první megalimitovanou edici triček. Pár lidí, co znám zlobilo tak moc, že je dostanou k Vánocům. Jestli mě s nimi nepošlou do háje, budu machrovat.

Slibme si, že aspoň Ústí nad Labem budeme vždycky dávat

A nyní si řekneme, jak dopadlo celoroční zápolení Olomouce a Ústí nad Labem o titul Nejlepší skoro stotisícové město v republice.

Výsledek vás možná překvapí. S těžkým srdcem musím konstatovat, že Olomouc letos nevyhrála. Vyhrál zase Liberec. Liberečtí a jejich kraj nám i ústeckým dává podle každoročních studií Česká centra rozvoje sadu skoro ve všem. Navíc nás poráží i ve věcech, které jsou důležité – ve fotbale, v rozhlednách, ve fashion youtuberkách a v rapu.

Mám ale podezření, že Liberec nemůže být moc skvělé město, když se jeho nejlepší rappeři – Paulie Garand a Lipo – v mládí naučili suprově rapovat a ještě měli čas zmástrovat i zahálkové aktivity. Lipo nedá dopustit na svoji sečtělost. Paulie G. má nakoukánu nejednu videopůjčovnu. Ve skvělém městě by přece chodili ven, protože je to tam pěkné a neseděli doma. To se ještě prošetří…

Bitva mezi Olomoucí a Ústím nad Labem se vedla o druhé místo. Na začátku roku to bylo všecko jasné – druhá Olomouc, třetí Ústí. Pak se ale začaly dít věci.

První se střetli ústečtí Houpací koně s našimi Nylon Jail. Obě dvě kapely byly nominovány na hudební ceny. Houpací koně nominovaní na hudební cenu Apollo již před udílením oznámili, že když vyhrají, zřeknou finanční odměny pro vítěze od mafiánů z OSA ve prospěch charity. Přestože nakonec nevyhráli, svým zásadovým postojem rozsekali naše Nylon Jail, kteří získali akorát ocenění Objev roku v kategorii „Jsou nějaký divný a nemaj‘ hity“.

Byl to takový direkt, že se Olomouc musela vrátit na druhé místo něčím spektakulárním. Třeba tím, že by náš fotbalový klub Sigma Olomouc vědomě sestoupil do druhé ligy, kde by prvních pár kol do zápasu s Ústím hrál jako parta diletantů, nechal se od ústeckých fotbalistů podcenit a zmasakroval je red wedding style. Tak se stalo. Sejmuli je 5:0.

„Dóóóóóle je Desire City, skos ho ještě jednou!“ jsme si ale v nadšení zpívali jen krátce. Dva dny na to, 15. září, došlo k dalšímu tvrdému souboji. Tentokrát šlo petice za vypsání místní referend o hazardu. Ústecký krajský soud smetl ze stolu snahu zastupitelů města oddálit/zrušit/vypálit/počůrat/posolit referendum a stanovil termín hlasování v době konání komunálních voleb. V Olomouci projednávali referendum zastupitelé. Ti ho svědomitě zařízli stanovením termínu na 12. prosince.

To bylo obzvláště trapné. Olomouc má totiž ve znaku písmena SPQO, což je zkratka „Senatus Populusque Olomouciensis“, což znamená „senát a lid olomoucký“, což znamená, že tady máme nejlepší demokracii od dob Říma, mnohem lepší než v nějakém Ústí. Když nás pak v demokracii Ústí školí, vypadáme kvůli tomu jako seriozní idioti.

Pořád ale existuje šance pořadí zvrátit. Když k referendu přijde potřebných 35 % voličů, opět z Ústečáků naděláme Starky na svatbě. Lepší demokracii uhájíme i při vyšší účasti než ústeckých 18 %. Stačí přijít. Argumenty pro zákaz hazardu máte tady, proti zákazu zde. Přijďte všichni. Jde o čest města! Jestli je Kosíř někde nade mnou, tak ty Ústečáky dáme!

Ať to ale dopadne jakkoliv, chtěl bych Ústí nad Labem pogratulovat ke krásnému druhému místu, páč 18% účast nehrozí. Dobře Ústí! Zasloužilo sis to!

Tak si dáme tu jejich teda:

Proč hlasovat v referendu pro zákaz hazardu

V pátek se v Olomouci uskuteční referendum o absolutním zákazu hazardu na území města. Jediný smysluplný argument proč hlasovat pro gemblení jsme už probrali. Nyní přichází čas pro sadu důvodů, proč hazard zakázat.

Důvodů proti zákazu hazardu existuje spousta. Bohužel protihazardní sdružení Olomouc bez hazardu si je moc jistá svým vítězstvím a neuvádí všechny argumenty. Ty si můžete přečíst tady.

Důvod hlasovat proti hazardu má totiž takřka každý, dokonce i:

Hipsteři

Málo se to ví, protože ten článek, co jsem si vykonspiroval z prstu, na AE News ještě nevydali, ale ten celorepublikový boj proti hazardu je dílem baristicko-povalečské lobby. Ta chce v prostorech, ve kterých jsou nyní herny, mít kavárny. Když ve městě projde plošný zákaz hazardu, najednou budou k mání desítky prostor s nízkým nájmem. Baristé ušetří. Povaleči budou mít větší piccola. A hipsteři budou moci chodit do nových kaváren ještě dřív, než bude cool do nich chodit.

Svobodní

Ten, kdo v referendu hlasuje proti zákazu hazardu, v podstatě říká, že si nepřeje zeštíhlit stát o 100 mega, což je výše ročního příjmu města z hazardu. A nechtít zeštíhlit stát o 100 mega je hnusná komoušská manýra. To vám potvrdí každý člen Strany svobodných občanů. A žádný Svobodný nemá komoušský manýry. Proto bude hlasovat pro zákaz hazardu.

Svobodní nebudou hlasovat pro třešničky.

Ti, kteří si stěžují na nedostatek hodnot

Neustále se někdo rozčiluje, že žijeme v době bez hodnot. To je pravda, ale můžou za to podnikatelé. Stará moudrost praví, že jedině podnikatelé vytvářejí hodnoty. Nikdo jiný toho není schopný, pouze podnikatelé. Proto je mrzuté, když podnikatelé místo hodnot vytvářejí svrab a neštovice čili podnikají v hazardním průmyslu.

Fanoušci SK Sigma Olomouc

Za sestup Sigmy do druhé ligy nese osobní odpovědnost Robert Rutnák – bývalý místopředseda představenstva Sigmy Olomouc a současný ředitel Exekutorského úřadu v Přerově. Když loni složil svou funkci a prodal všechny akcie, nechal Sigmu na pospas partě nekompetentních joudů, která to dopracovala tam, kam to dopracovala. Za to si Exekutorský úřad Přerov nezaslouží už ani korunu z exekučního řádění na Olomoučanech, kteří propadli hazardu. Proto je třeba hlasovat pro zákaz hazardu ve městě.

A ano, vím o tom, že zákaz hazardu by nemile postihl i jednoho z hlavních partnerů Sigmy Olomouc - společnost Endl + K, ale pomsta je pomsta.

Ladislav Šnevajs

Ladislav Šnevajs, náměstek primátora za KDU-ČSL, je odvážný člověk. Před volbami se na svém Facebooku v otázce hazardu například nebál prezentovat střet svého populismu s tím, za koho vlastně kope. Proč hlasovat proti zákazu hazardu zdůvodňuje ještě dementněji než já – tvrdí, že zákaz hazardu znamená i zákaz tomboly. Navíc se zdá, že je Laďa tzv. politický luddista. Luddisté byli ti lidé, co rozbíjeli stroje, protože jim brali práci. Laďa Šnevajs se řečmi o neinformovaných hlasujících snaží poplivat referenda a přímou demokracii, páč by kvůli ní mohl přijít o svoje místečko.

Laďa by tedy v referendu mohl prokázat, že je opravdu lidovec a stojí na straně lidí. Teď stojí akorát na straně pana Endla, jednoho člověka, takže je tak maximálně člověkovec.

Proč v referendu hlasovat proti zákazu hazardu

V pátek 12. prosince se v Olomouci uskuteční referendum o absolutním zákazu hazardu na území města. I na mém rozhodnutí bude záležet, jak se město ke skořápkářům postaví. A já nevím, jestli si vzít vidle a hnát je z města nebo ne. Ono to totiž vypadá, že když hlasuju proti všem gembl pláckům, hlasuju pro mír a lásku, mír a lásku, nemusím dělat úplně nejlépe.

Ano, je mi jasné, že hlasovat proti zákazu hazardu znamená postavit se na stranu exekutorů, kradení škodovek, závislosti, deprese, zničených rodin a životů, sebevražd, potažmo i zpožděných RegioJetů a dalších negativních jevů toho, že mnoha hráčům u automatu patologicky nepřeje štěstí.

Proti tomu se často namítá, že Olomouc na hazardu ročně vykešuje 100 mega, což dělá 4,5 % ročního rozpočtu města. Tyhle prachy pak obratem posílá na kulturu, sport a další bohulibé účely. Bez toho by nebyly peníze pro Moravské divadlo nebo Podzimní festival duchovní hudby. No a to je docela problém. Být na stejné straně s exekutorskou mafií bych ještě zvládl, ale stát bok po boku s tradiční olomouckou „kulturou s duchovním přesahem“… To nedám. Tímhle se argumentovat pořádně nedá.

Olomoucká kauza 2

Ještě blbější argument, proč být proti absolutnímu zákazu hazardu jsou ty povídačky o tom, že úplný zákaz nic neřeší, akorát se gembleři přesunou do ilegálních heren. Toto tvrzení občas ještě někdo vyšperkuje tím, že zvěstuje ovládnutí města mafií jako při prohibici v USA.

Jen si to představte: Olomouc se dostává pod nadvládu hazardní mafie. Město je zahaleno noirovým smogem, lidi zase nosí divné klobouky, neustále kouří a z každého druhého kabátu vyčuhuje Thompson. Nálada ve městě je o to horší, že mafie si kupuje policii, soudy i státní zástupce. Organizovaný zločin prorostl do bezpečnostních složek jako nikdy před tím. Po dvaceti letech se vrací inkarnace „Olomoucké kauzy“. Vyhořela místní redakce týdeníku 5plus2 i studio Městského informačního kanálu. Reportéru Zdeňku Zukalovi se podařilo přežít atentát jenom díky tomu, že jeho auto zrychlí z 0 na 100 za 15 vteřin, zatímco mafiánský Ford T dosáhne nejvýše rychlosti 72 km/h. „Hanácké Al Capone“ má tolik prachů, že je utápí v mecenášství kultury a sportu – fotbalová i divadelní scéna hraje první ligu, stojí krásný hokejový stadion i Středoevropské fórum. V základech nových architektonických chloub města je sice víc investigativních novinářů a agilních policistů než betonu, ale jinak dobrý.

Teda, hlavně mi argument Al Caponem přijde dementní, protože USA mají rozlohu nějakých 9,8 milionů km² a Olomouc jen něco přes 100 km². A uznejte sami, že asi bude trošičku rozdíl v aktivitě mafie, když za prohibice byl nejbližší předmět zákazu v Mexiku, Kanadě nebo mezinárodních vodách, zatímco v případě Olomouce to bude přes pole v první vesnici.

Tonight, gambling is going to save lives!

Konec srandy. Herny s automaty jako nezanedbatelná součást občanské vybavenosti sídliště se hájit nedají. V určitých případech však nonstopík s hracími automaty bodne a městu je prospěšný.

To vám můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Mám totiž komplikovaný vztah se statutárním městem Brnem. Ono mě nemá rádo za to, že jsem před lety pohrdl přijetím na Masarykovu univerzitu. Já ho zase nemám rád, protože ono mě nemělo rádo první. Statutární město Brno to však hraje mnohem víc natvrdo než já. Vždycky když se do Statutárního města Brna vypravím na výlet, ono se postará o to, aby mi z něj ujel poslední vlak a já si musel počkat na první ranní spoj.

A to vám taková nonstop herna na přezevlení noci přijde vhod. Hospody v průběhu noci zavřou a vy jste napospas vydáni městu. Statutární město Brno si pamatuji jako celkem seriozní Gotham – všude se potulují kriminálníci a na každém rohu leží zavraždění milionáři a klečí brečící chlapečci. S tím, že noc přežijete na nádraží, nemůžete počítat – na kousek noci se zavírá a hlavně tam jde o život z celého statutárního města Brna nejvíc.

Ne v každém Gothamu znamená Joker smrt.

I když mám Olomouc za o něco menší Gotham než statutární město Brno, myslím, že jedna zahulená nonstop hernička, kde je výčep, pár matů a velká plazmová televize, na které běží Nova Cinema, by klidně někde u nádraží být mohla. Takhle totiž nejste na straně závislosti, exekucí a na straně podpory turistů v nouzi. Asi.