Frajer/Bourák

Jak se blíží 17. listopad, pomalu se uzavírá listina nominovaných do soutěže O to, kdo nasral nejvíc lidí šaháním na něco, co bylo posledních 25 let svaté.

Už delší dobu byly na listině nominovaných jména, ze kterých jsem si pořádně nemohl vybrat a nevěděl pro koho hlasovat. Konkrétně:

• Petr Drulák, první náměstek ministra zahraničí ČR, za rozšíření české zahraniční politiky lidských práv, doposud zaměřené převážně na občanská práva, o práva sociální, environmentální, genderová a další, což je podle jeho kritiček jasné plivnutí na hrob Václava Havla.
• Miloš Zeman, prezident ČR, za změnu překladu slova „kunda“ do anglického jazyka. „Kunda“ se podle něj již nemá překládat jako „cunt“, ale jako „pussy“, což je podle angličtinářek a překladatelek porno filmů jasné plivnutí na to, o co se celou dobu od revoluce snaží.
• Pražanky, které se po zkušenostech se zástupy kolibřic, šmelinářek, korupčnic, mafiánek a starých struktur se zálibou v obětování bílých kobyl, jež je dovezly na radnici, den po volbách, rozhodly zvolit do čela města bývalou výkonnou ředitelku české pobočky Transparency International, což je Adriana Krnáčová od Babiše a to prý k nasrání stačí.

Minulý týden je doplnilo duo Tvrdý/Havelka za nahrání alba U nás v garáži, na němž předělali 11 písniček od undergroundových kapel působících na konci 80. a začátku 90. let, což je podle pár komentářů na internetu jasné plivnutí na odkaz kapel Garáž, Michael’s Uncle, Dybbuk, HNF a dalších, jejichž písničky byly předělány. Jedinou výjimku tvoří předělávky Psích vojáků – ty nejsou považovány za jasné plivnutí na odkaz kapely, ale za jasné vyblití se na hrob Filipa Topola.

To bylo zapříčiněno tím, že Tvrdý/Havelka k posvátné látce nepřistoupili s pokorou, i když se to tak ze začátku zdálo. Smysl projektu Tvrdý/Havelka na první pohled vypadal jasně – před plesovou sezónou založit zábavovou kapelu, nacvičit klasické undergroundové hity akord od akordu, nahrát to, rozeslat cédéčka bývalým máničkám, které jsou v současnosti ředitelky středních škol a vydělat strašný prachy při hraní na maturitních plesech. Nic by na těch písních nezměnili a to by byl úctyhodný přístup k odkazu undergroundu (a solidní byznys plán).

Jenomže Tvrdý/Havelka se místo toho rozhodli dělat hudbu (a zbankrotovat). Pamětnice si tedy teď mohou rvát vlasy, jak Tvrdý a Havelka předělali hity jejich mládí. Místo kytar tam nasázeli elektroniku, místo klavíru kytary a mlácení do plechu. Ty písničky ale zůstaly náladou více méně stejné – depky zůstaly depkami a vypalovačka vypalovačkou, akorát z těch divných depek nadělali depky bez přívlastku.

U nás v garáží: Album, které vás možná bude srát víc Miloš Zeman.

Já vám bohužel nemůžu říct, jestli je počin dua Tvrdý/Havelka největší zkurvení od dob služebního zákona. Že jo, já jsem stejně starý jako ty písničky od kapely Garáž a slyšel jsem to všechno poprvé v životě. Znal jsem akorát Psí vojáky. Ti kdysi hráli na Rock for People a já se tam celou dobu tvářil, že vím, o co jde, i když to samozřejmě nevím doteď.

Já měl opačné obavy. Pro mě je Tvrdý, což je Bonus, kdybyste nevěděli, a Havelka, to je zase zpěvák z Please The Trees, záruka kvality. Já se bál, jestli to náhodou před lety neposraly autorky textů těch písniček. A naštěstí neposraly. U mě super muziky.

Ale musím se přiznat, že mi na U nás v garáži z pozice fanouška malinko vadí jedna věc – že to nahráli zrovna Tvrdý s Havelkou. Tohle mohly nahrát ty, které mají problém s vlastními texty. Tvrdý a Havelka s texty problém nemají, že jo, byl bych radši, kdyby místo toho vydali vlastní věci. Mohlo by tak být více poslouchatelné muziky. Ale to je vlastně fuk…

Osobně se hlasování asi zdržím. Nesere mě z toho pořádně nic a ani Tvrdý/Havelka to nerozčísli. Vy určitě hlasujte, můžete až do neděle. Za vítězství se bude udělovat hodnotná cena – antidemonstrace na prominentním pražském prostranství 17. listopadu!

A nezapomeňte si také poslechnout U nás v garáži od dvojice Tvrdý/Havelka:

PS: Možná vám přijde tento článek jako orgie mužského šovinismu, ale tak jsem to nemyslel. Můj záměr byl opačný. Přišlo mi líto, že tento článek byl téměř čistě pánská záležitost a chtěl jsem to trochu genderově vyvážit.

Když jsem přemýšlel jak, trochu jsem se zapřemýšlel a vzpomněl jsem si, že jsem se vlastně nějak chtěl demonstrativně zařadit k řadám „kulturní revoluce a dekonstruktivického džihádu tzv. genderové ideologie“, jak Michal Semín označuje to, když si občas odpustíte košilatý vtip o ženách a lidech s homosexuální orientací. Prague Pride mi nevyšlo, tak jsem se rozhodl na blogýsku aspoň trochu ubrat s generickým maskulinem.

Než abych se všude vypisoval s „kritiky a kritičkami“ a „angličtináři a angličtinářkami“, rozhodl jsem se, že to budu článek od článku střídat - jednou ženský rod, jednou mužský rod využitý v obecném smyslu. Takhle jsem to viděl v jedné anglicky psané knížce, kde to tak střídali kapitolu po kapitole. To je snad také genderově senzitivní.

Samozřejmě, kdybych to dělal blbě, dejte mi vědět. Teprve před pár minutami jsem se rozhodl vzít osobní odpovědnost za to, že Česká republika se v příštím žebříčku rovnoprávnosti žen posune z letošního katastrofálního 96. místa o něco výš, a ještě to nemám všechno vychytané.