Pořád té příhodě nemůžu uvěřit,
ale stala se. Fakt.
Předminulou sobotu jsem šel
úplně vyřízený na lavičku u Rybníčku, kam jsem si celý léto chodil odzevlit a
zarelaxovat. Úplně vyřízený jsem byl, protože jsem už týden vedl tvrdý one man
hnutí za nezávislost a po chlastu jsem dal sbohem i dalším čtyřem tisícům oblíbených
chemikálií, kterými jsem si zasíral tělo i mysl.
Možná vás zajímá, co to zase
zkouším za straightedgismy a podobný voloviny... Inu, je to jednoduché. Začal
jsem brát vážně svoje přípravy na přežití. Vzpomínáte, jak mě děsí zombie apokalypsa? No, Světová válka Z mě vystrašila solidně, ale
pořád je mi tak nějak jasný, že třeba onemocnění kardiovaskulárního systému
nebo dělání chujovin pod vlivem alkoholu jsou o něco pravděpodobnější ohrožení
života než stát proti přesile zombíků.
Rozhodl jsem se nejprve
minimalizovat možný příčiny smrti, na které se běžně umírá. Že jo, vypadal bych
jako debil, kdybych se bránil nepravděpodobné příčině smrti, když na mnohem
pravděpodobnějších příčinách smrti svědomitě pracuji. To vůbec nedává smysl… V rámci
toho jsem přestal brát všechny drogy. Rozumíte, že jo? Jde primárně o to žít,
ne jen žít po zombie apokalypse. Navíc, myslím, že si bez drog trochu zvýším i
pravděpodobnost, že se zombie apo vůbec dožiji a budu při ní víc fit.
A zrovna v onu sobotu jsem
šel na lavičku rozdýchat absťák. Seděl jsem a umíral na bolest hlavy. Zpětně si
připadám docela jako pussy, páč oproti té depce, co mě masakrovala včera a
předevčírem, to byla akorát jemné pískání v uchu.
U rybníčku byl v tu dobu
naštěstí klid. Dokud teda nepřišla partička mladých pankáčů. A jako musím
uznat, že to byli solidní pankáči. Žádný zobáci, co by studovali střední
odbornou školu pankáčskou v prvním ročníku. Tohle už byli prosím druháci.
Měli hadry. Měli číra. Měli krabičák. Měli debilní kecy jako „Už jsi potkal
svoji Nancy?“ a „Dneska bude riot.“. Z mobilu jim samozřejmě hrála Anarchy in the UK. Nekecám, tyvole. Možná
jsem byl na nějakým absťákovým tripu a celý se mi to zdálo, ale seriozně jsem
se chtěl odprásknout.
Místo sebevraždy jsem ale
zjistil, jak vypadají moji dva strážní andělé. Vypadají jako JAS 39 Gripeny.
Asi jsem nevědomky mentálně zahlásil do nebes kód Broken arrow, páč mě za chvíli po zhrození se nad pankáči přiletěli zachránit.
Vypadalo to úplně jak v tomhle
videu:
Akorát místo houkání auta jeden z pankáčů rozlil krabičák. Nevím jak, ale podařilo se mu to. Leknout se nemohl, páč Gripeny dělaly kravál už dlouho před tím. Borci ještě pár minut zevlili, než se odešli. Celou dobu okolo poletovaly Gripeny a dělaly hluk, takže jsem neslyšel žádný jejich hity ani moudra. Pankáči se už se pak nevrátili. Díky nebesům.
Nejlepší strážní andělé všech
dob. Nekecám. Je super vědět, že mi takové mocné stroje kryjí záda. Ty se při
odvykání od prasáren a třeba i při zombie apokalypse ještě může hodit.
PS: Doufám, že si akci mých
strážných andělů užili i lidi, co byli o kousek dál na letišti na leteckém dnu.
Nálety mých strážných andělů byly určitě stokrát víc kůl než ty jejich
vrtulníky a dvojplošníky nebo co to tam měli. A vůbec... Proč si tam ty Gripeny třeba rovnou nepozvali?
Žádné komentáře:
Okomentovat