Nové pravidlo pro obskurní bloggery

Nedávno jsem se inspiroval u jednoho z nejvtipnějších lidí na světě – Billa Mahera. Jedním ze segmentů jeho talkshow jsou New rules. Nová pravidla. Děsně vtipná pravidla. To mě přivedlo k myšlence zavést taky jedno pravidlo. Jmenuje se Nové pravidlo pro obskurní bloggery aka Lex Flufe, ty vole… Zní zhruba takhle:

Nové pravidlo pro obskurní bloggery: Lex Flufe, ty vole…
Když za bloggerem přijde bezdomovec, vandrák, důchodce nebo kdokoliv kdo chodí po venku a chce si povídat, blogger ho vyslechne. Bude poslouchat jeho povídání, dokud se nevypovídá a neodejde. Nebude mu dávat deset korun na chlast, aby se ho zbavil. Bude pečlivě čekat a poslouchat. I kdyby to trvalo dvě hodiny. I kdyby to trvalo déle. I kdyby spěchal do práce. I kdyby spěchal na letadlo do Jižní Afriky.

Blogger totiž svoji činností vytváří vysoce toxický a nebezpečný prokrastinační materiál, s nímž otravuje lidi. Stejně jako pouliční vykecávač obírá lidi o čas, ve kterém mohly dělat něco užitečného. Většina čtenářů by místo čtení článečků na blozích Bachovu devátou symfonii nesložila a asi ani lék na rakovinu nevynalezla (Kromě tebe, samozřejmě.), ale mohla by dělat něco užitečnějšího. Třeba vynést odpadky nebo tak. 

Toto pravidlo platí především pro ty bloggery, který píšou nějaký osobní šity a názory a podobně. Zlatá éra blogování už pominula, tak to dělají už jenom psychouši, kteří jsou to samý jako ti vopruzovači na ulici. Akorát na internetu. Přistupují v nestřeženém okamžiku a obírají ostatní o čas, aby řekli svoje. Musí poznat jaký to je být nezvaně obíráni o čas.

Za tři týdny, co se tímto pravidlem řídím, jsem to už koupil čtyřikrát. Moc teď nebloguju, ale nějaký blogování mám za sebou. Zasloužím si víc než prozatímních pět hodin naslouchání… Až za mnou přijde alkáč pro další splátku, přijmu to s pokorou, pochopením a vědomím, že pykám za své hříchy.

Myslím, že byste to, obskurní bloggeři, měli taky začít praktikovat. Je to ideální daň za to vaše opruzování. Není to tak hrozný. Sice ty lidi povídají většinou strašný sračky, ale občas se najde nějaká epická historka nebo moudro. Já se třeba dozvěděl, proč je důležitý při páchání sebevraždy vlakmo nemluvit hlasitě k Bohu (Uslyší vás „nějakej čurák“ a odtáhne vás z kolejí.).

Navíc vás to donutí se zamyslet nad tím, co vy sami dáváte na internet. Bylo to nutný napsat? Bylo nutný lidstvu v součtu ukrást jednu člověkohodinu dělání něčeho užitečnějšího, když si lidi na internetu četli tvůj článek?

Podíváte-li se na to z druhé strany, získáte skvělou motivaci k blogování. Když do vás chlápek hodinu valí ožralecký pindy a vám kvůli tomu ujede vlak, chcete prasit zpátky a napíšete na blog.

Jediná nevýhoda je, že když čekáte na další vlak a přijde za vámi borec, který po vás chce akorát deset korun, co mu chybí na jízdenku, uleví se vám tak moc, až mu to dorovnáte na první třídu. A to ho z radosti rozpovídá…

Nové pravidlo pro obskurní bloggery je základní lidská slušnost. Jestli jsou tady nějaký bloggas, kteří se mým pravidlem nebudou řídit, opovrhuji jimi a věnuji jim tento megahit od MC Frontalota, zakladatele nerdcore hip hopu. Tento žánr byste ostatně dávno znali, kdybych vás léta neopruzoval se svým blogem a vy místo čtení hledali na Wikipedii podklady k vytvoření léku na rakovinu a trochu se proklikali mimo. Omlouvám se.