úterý 17. června 2014

I wanna get better

Doporučená hudba:



V práci nám nedávno šéfové dali vyplnit pár osobnostních testů, aby zjistili, co jsou naše silné stránky a u koho hrozí, že vybije kancl, když dojde kafe, a jakou zbraní to provede. To mi zrovna přišlo vhod, protože předcházející týden jsem zažil sérii near-death experiences. To člověka změní a zamyslí se.

K zážitkům blízko smrti jsem se dostal, protože jsem byl nemocný. Snažil jsem se vytlačit přemýšlení, jak bych měl změnit život, sledováním Hvězdné brány. Moc to nepomohlo.

Ten seriál postupně graduje až do finále sedmé sezóny – několikasekundové trikové sekvence letecké Bitvy o Antarktidu, což je kulervoucí akce, na kterou se čeká sto padesát epizod, ve kterých tvůrci seriálu vydávají louku za studiem za vzdálenou planetu a kampus místní vysoké školy za centrum jedné z nejvyspělejších civilizací galaxie.

Prostě jak ta letka F-302 a Prometheus naletí do přesily al’keshů a gliderů a natrhnou jim… Ten moment, kdy konečně dává smysl, proč program Hvězdná brána spadá pod letectvo, když se bránou prochází a na druhé straně se všichni akorát procházejí po louce. To nemá chybu.

Jenomže k těm pár vteřinám se člověk prokousává sedm sezón, kde se často chodí po louce, a to má člověk dost času přemýšlet, i když přeskakuje ty opravdu špatné epizody.

Onemocnět se mi podařilo pravděpodobně, když jsem se vracel domů ze sestřiny svatby. Nemůžu to přesně potvrdit, protože jsem se docela ožral a nějak si to pořádně nepamatuju. Ale na tom, že jsem se zlil pod obraz, mám jenom spoluvinu, ne celou vinu.

Trochu pít jsem měl v plánu. V sobotu, kdy se konala svatba, probíhaly volby do Evropského parlamentu. Léty prověřená pověra, že volby dopadávají o něco lépe, když se o volebním víkendu opiju, mě zavázala k občanské povinnost. Povinnosti se sejmout. Žádný Lightning strikes! A flash flood of Keller! to teda moc nebylo ale... Špatná pověra prostě.

Tento level popíjení však akorát zapříčinil, že na své jediné fotce s nevěstou mám přes hlavu navlečenou masku hnusáka s krysou, kterou bratranec našel v autě. To bylo ještě dobrý.

Chlastat o něco usilovněji jsem začal, když se nám s bratrancem nepodařilo unést nevěstu, což byl mimochodem jeho nápad. Snažili jsme se, vypadalo to nadějně, ale dopadlo to jako vždycky – utrženým knoflíčkem z ženichovy vestičky. A ženich musel prostě zaplatit za tu drzost kazit zábavu ještě více. Třeba tím, že bude navýšen účet za veselku o pár dalších pár kousků. Výsledkem této usilovného závodu pod stůl byla nemoc, při níž jsem se nepřirozeně moc potil. A asi i ostuda, ale to si nepamatuju.

A to prosím jsem měl v plánu se svatbě chovat slušně. Tedy chovat slušně v mezích konzumace alkoholických nápojů zdarma. V den svatby jsem doma všechny návštěvníky vítal domácím chlebem a solí (Bacha, tyvole, umím péct chleba!). Zrušil jsem dlouho promýšlený plán unést nevěstu.

Dozvěděl jsem se totiž i o jiných svatebních tradicích, které by v případě zvrtnutí nezkazily svatbu. Třeba o schovávání nevěsty, když si pro ni ženich dojede. Našel jsem v našem 3+1 exkluzivní místo, kam ségru zašít, aby ji ženich nenašel. To bylo fakt dobrý místo. A bylo v bytě. Budoucí švagr, by prolezl sklep, zvonil na sousedy a já nevím co ještě, ale tady na tohle by nekápl.

Když se u nás den před svatbou stavila rodina nastávajícího švagra, trochu jsem zamachroval se svým místem: „Měl by sis dobře prohlédnout byt, protože jsem našel místo, kam schováme nevěstu a ty ji nenajdeš. Muhahaha.“. Na to mi paní maminka nastávajícího švagra odpověděla: „Schovávat nevěstu? Nevěsta se má unášet.“ a řekla to tónem, ze kterého jsem četl čisté „A ty jsi co za pussy?“. Byl jsem potom citlivější k nenadálým nápadům…

Inu, došel jsem k tomu, že od 1. ledna, což je datum, kdy poslední léta konám intelektuální sebevraždy, třeba se dám k vegetariánům nebo přestoupím k veganům, nebudu chlastat. Měl jsem to léta v plánu a teď jsem posbíral dost odvahy na to sbírat dost odvahy, abych dělal ty věci, kvůli kterým lidé pijí – bavit se s lidma a tak.

Teď mám před sebou ještě sledování Stargate: Atlantis a to poskytuje taky spoustu, spoustu, spoustu času na přemýšlení. Musím vymyslet něco s produktivitou, motivací, inovací a monetizací. Zatím jsem dospěl k tomu, že se musím naučit francouzsky a sepsat návrh reformy OSN, a to není úplně ono.

Každopádně z těch testů jsem vyčetl zajímavé věci, především, že tento blog je v dobrých rukou, páč být winner je prý z 34 zjišťovaných vlastností, co bývají silné stránky, mou nejslabší:


A hned nad tím je setkávání se s lidmi. Říkám, že to bude chtít spoustu osobní odvahy...

Jsem v háji.

Žádné komentáře:

Okomentovat

ShareThis