To mrdám!

Fascinují mě lidé, co mají z každého cestování vlakem historku. Když vlezu do vlaku, taky se občas něco stane – začne hořet lokomitiva, rupne voda na hajzlu a vytopí vagon, rychlík je plný dělníků z východního Slovenska, ve vedlejším kupé někdo souloží, taky mě vyvedli z první třídy a cizí pán mi nabídl banán a začal povídat o svých manželských problémech. Většinou však nastoupím, jedu, vystoupím. V neděli večer jsem nastoupil, pár hodin dělal kazišuka, zamyslel se nad pravděpodobnou sebevraždou a vystoupil.

V neděli ve 20:15 totiž u Zábřehu vlak srazil člověka, což našemu vlaku vyjíždějícímu ve 21:49 z Olomouce, protáhlo cestu o dvě hodinky. Ty jsem vyplnil poslechem dámy a gentlemana cestují se mnou v kupé. První jsem si vyslechl hejtování osoby, co asi spáchala sebevraždu. Jinak jsem se od gentlemana učil, jak světáci balí studentky prvního ročníku VŠE. Když jsem totiž nastoupil do kupé, nesmrdělo to tam jenom rybinou z Jančurovy představy o suši, ale také jednostrannými plány na soulož.

Bavili se nejprve o sebevrahovi. Přijde mi, že pravděpodobného sebevraha odsoudili bez pochopení věci. Studentka i Světák si notovali, jak je to sobecký akt, takhle si skočit pod vlak. Vždyť tím naserete spoustu lidí! To může jenom hajzl a teatralista, což je asi český název pro attention whore, tipuju. Lidi by se měli zabíjet někde o samotě, aby nikoho nenasrali, říkali.

No nevím, já mám za to, že sebevražda je vrcholný stav „To mrdám!“ a při vrcholném stavu „To mrdám!“ to prostě celý mrdám včetně cizích lidí a ukončím to. Pár cizích lidí pičujících několik hodin ve vlaku nehraje roli. Myslím, že akt sebevraždy jde mimo kategorie žijících mladých nadějných a nemá smysl vyčítat někomu sobeckost, když to prostě mrdá. Ale co já vím, já jsem spíš na straně tolerance pičovin způsobených osobním shitem než ordnungu…

Vedle jejich prohlášení a mých úvah jsem však ze skrytu knížky sledoval světákovo balení Studentky. Šel na to chytře. Vytáhl tu nejostřejší zbraň v povídání za cílem soulože – cestování. Takový to cool cestování, kdy se v pondělí impulzivně rozhodnete, že potřebujete oddech a ve čtvrtek letíte do zahraničního města, z něhož sice nemáte jedinou fotku, kterou byste to dokázali, ale to nevadí, protože stačí do zblbnutí opakovat poučku číslo jedna z publikace Blafujeme o cestování – že tam jsou super lidi, úplně boží, ne jak ty nasraný ksichty všude tady – a všichni vám to žerou.

Borec pozval slečnu na pivko, pak běžel za stevardem pro další, pak se šábli ještě o jedno balení suši. Nenápadně ze slečny loudil záliby a v momentu shledání společné udeřil a takovým tím whatever stylem ji pozval na rande. Na to, že se slečna celou dobu chichotala, dostal docela krutý ícébéčko (Ícébéčko jakože ICB, zkratka „in cold blood“, jakože chladnokrevnej kill, snažím se tuhle zkratku protlačit, tak ji používejte kdyžtak. Dík.).

Po nějakým dalším vlažnějším povídání a mlčení borec zhasl, sundal si boty a rozvalil přes se tři sedačky stylem, který jsem nejprve dekódoval jako „Po lahváči si rád zdřímnu.“, ale když jsem nad tím teďka celý dva dny přemýšlel, tak to spíš znamenalo „To mrdám!“.

Moc jsem se od toho gentlemana teda o balení nenaučil…

Všem těm, co se na to v neděli vymrdali a všichni na ně akorát pičovali, bych chtěl zahrát nějakou pěknou písničku, třeba tady tu historicky poslední od kucí z My Chemical Romance. Jsem s váma!

Harry Potter a nejblbější sport všech dob

Po letech ignorování jsem se rozhodl trochu se vzdělat o životě a mladických skutcích kouzelníka Harryho Pottera. Viděl jsem všechny filmy a tak nějak nevím. Asi mám v srdci místo jenom na jednu ságu, páč mi to přišlo poněkud nedobré.

Špatný na tom je, že se pořádně nedá fandit arcipadouchovi, páč je to ve srovnání s jinými evil mastermindy totální lama bez špetky charismatu. Tyvole, sejmul toho upíra z další oblíbené ságy, ale Gandalfa za něho musel odkráglovat nějakej profesůrek z Bradavic. Navíc to neudělal kvůli svůdnosti charismatu temného lorda, nýbrž kvůli kariérnímu postupu. Hrůza.

Naštěstí má Harry Potter i světlejší momenty. Třeba, když ve čtvrtém dílu ti teroristi zaútočili na Mistrovství světa ve famrpálu nebo když v bitvě o Bradavice hořelo famfrpálové hřiště. Famfrpál je totiž naprosto nejblbější sport vytvořený v průběhu věků.

Mám k famfrpálu v podstatě jenom dvě výhrady:

Famfrpál je blbost, protože kolem hrací plochy není bariéra zabraňující průniku kouzel z publika.

Viktor Krum je prý velký hráč a bulharský národní mančaft obávaný soupeř. Kulový. Všechno to má pod palcem mezinárodní sázkařský kartel, který svým vytipovaným týmům přikouzluje štěstíčko a srdíčko, jak to jen jde. Třeba ti Bulhaři celý léta byli za bouráky a pak vyhořeli ve finále mistrovství. To není náhoda. Když i Hermiona čaruje, aby dostala Rona do týmu Nebelvíru, představte si, jak to fixlují kluci od Malfoye seniora nebo kdo vede tu mafii.

Sakra, vždyť tam všichni diváci umí čarovat a můžou ten zápas ovlivňovat, jak se jim jen zachce. Myslím, že tuhle nedomyšlenost musí pochopit i lidé, kteří budou proti dalšímu argumentu namítat něco o hledání logiky ve světě čar a kouzel, jenž je s logikou v příkrém rozporu.

Famfrpál je blbost, protože je to kolektivní sport, který nezohledňuje snahu většiny kolektivu.

Ve famfrpálovém zápase proti sobě stojí dva týmy po sedmi hráčích, z nichž se šest snaží dostat míč do branek soupeře, za což získá skórující tým 10 bodů, a zároveň jeden hráč na každé straně hledá Zlatonku, za jejíž chycení se získá 150 bodů. Zápas končí pouze v případě, když ji jeden z dvou vybraných hráčů chytí. Trochu nedává smysl, že nalezení Zlatonky, a tedy souboj jenom dvou hráčů ze čtrnácti, z logiky toho sportu rozhoduje skoro každé utkání.

V brankách jsou totiž brankáři a ve sportech s brankáři je obecně těžké se dostat do vedení o šestnáct branek. To proti vám musí hrát naprosto marnej mančaft nebo vám někdo musí trošku „přičarovat“. Výhodu tří branek ve famfrpálu oproti jiným sportům likviduje šílená rychlost hry.

Vezměme si takovou házenou, což je sport s rychlým tempem a padá v něm hodně branek. Jestli jsem se nedíval blbě, při 132 zápasech základní části právě probíhající extraligy házené mužů pouze dva zápasy dopadly rozdílem o šestnáct branek a víc. Oba dva shodou okolností o šestnáct.

Teď ještě připočtěme, že pro jistotu vítězství ve famfrpálu to musíte udržet, než jeden z hráčů Zlatonku najde. Pouze v tomto případě je výkon většiny famfrpálového mužstva něčemu platný. V naprosté většině zápasů se však snaží zbytečně, zápas rozhodne někdo jiný.

Famfrpál je prostě taková házená s dvěma hráči navíc, kteří před tělocvičnou hrají geocatching. Kdo najde kešku získá pro svůj tým 15 gólů a zápas končí. Zní to jako blbost, co? No taky že je. J. K. Rowlingová za to dokonce dostala Řád britského impéria.

Mimochodem, ten finálovej mač mistrovství světa ve famfrpálu mezi Bulharskem a Irskem ze čtvrtého dílu podle Wikipedie dopadl právě oním nepravděpodobným výsledkem. Krum chytil Zlatonku, když jeho tým prohrával o 160 bodů. To tak samozřejmě dopadlo, protože sázkařský kartel chtěl, aby to tak dopadlo. Zkasírovali za to megabalík, páč všichni sázeli na obávané Bulhary. Malfoyům za tohle šmelo stojí barák v Karibiku.

Jo, a vlastně kromě ničení famfrpálových hřišť je v těch bijácích ještě dobrej Dobby. Dobbyho mám rád.

Intelektuální bitva hodná pondělního rána

„Však oni mají nějakej speciál, který se překládá do mnoha jazyků. Le Monde diplomatique se to jmenuje. U nás to dávají, nebo dávali, jako přílohu do Literárních novin.“

„Fuj. Literární noviny. To je odpad. Dal jsem tomu šanci, ale musel jsem to odhlásit.“

„Co?! A kdy jsi to odhlašoval?“

„Loni.“

„To si děláš srandu, ne? Vždyť to je nejlepší čtení…“

„Ježiš, ten Bílek je strašnej. Komárek a jeho slinty. Tereza Spencerová. To ses jenom podíval na její článek a hned ti bylo jasný, jak tam bude psát, ať to všechno dají Palestincům. A ty protikatolický útoky…“

„Ty vole, protikatolický postoje jsou bohulibé a navíc to tam rozebírali z právního a historickýho hlediska. Žádný výkřiky z komentářů na Novinkách. A Komárek. Jsem si v Reflexu, nikdy nevšiml, jakej je to bourák. Ten si to dává úplně na jiným levelu.“

„Před tím to bylo úplně hrozný, ale teď to není o moc lepší.“

„Je to super.“

„Je to strašný!“

„Jakou má tvoje máma postavu?“

„Co?“

„Je tlustá nebo štíhlá?“

„Co?“

„No, abych věděl, jestli tě teď mám setřít s „Tvoje máma včera v noci řvala něco jinýho.“ nebo „Yo mamma so fat“.“

Pravý důvod ruského dobrodružství na Krymu

Přestože máme tolik médií plných tolika komentátory a analytiky, všichni pomíjejí pravý důvod, proč Vladimir P. poslal armádu na Krym. Důvod rychlého ruského take overu Krymu je jiný než všechna ta povídání o obnovování sféry vlivu.

Jak jistě víte, olympiáda v Soči Rusům trošku zhořkla, páč jejich hokejovej mančaft vypadl ve čtvrtfinále s Finskem. To je blbý, když ty hry stály všechny prachy světa. Za dva roky se v Rusku bude konat světový fotbalový šampionát. Vladimir P. nemůže dovolit další fiasko a tak se rozhodl připojovat země, kde uměj trošku kopat do balónu. Pamatujete si na Ševčenka? Ano? Putin taky. Proto šla Ukrajina jako první. Kdo ví, jaký bouráci tam teďka podepisují smlouvy Realu Madrid.

Tento plán – neztrapnit se jako v Soči – dává trochu smysl a Vladimir P. nekecá, když říká, že obsazením Krymu, obhajuje zájmy Rusů. Mistrovství světa bude hodně sledovaná záležitost a Rusko si nemůže dovolit, aby se jim na žal zase uchlastal milion lidí. Rusů sice mnogo, ale jak poklesl počet obyvatel, když ruský hokejky hrály v devadesátkách kulový, tam mají všichni dobře na paměti.

Situaci navíc zhoršuje fakt, že nejlepší ve fotbale jsou padlá impéria – Itálie, Francie, Německo, Španělsko, Velká Británie. Teď seriozně hrozí, že tyto řady favoritů rozšíří i USA. Za to si může Vladimir P. trochu sám. To on teď zastiňuje Baracka O. při každé mezinárodní krizi. A je celkem jedno, jestli zrovna stín na nejmocnějšího muže pokryteckého světa vrhají ruské tanky nebo vyjednavači. Jestli Rusové přestanou obchodovat s ropou v dolarech, má americká reprezentace jistý semifinále…

Jenom teda nevím, zda tahle Vladimirova taktika bude proveditelná v širším měřítku. Podle všeho se zatím zdá, že Rusové nemají dost bojové techniky na zabrání dalšího území, když pořádně neobsadili ani tu Ukrajinu.

Co vám zachrání život, když vám vstávání v 5:06 zničí život

Jak jsem zjistil, vstávat v 5:06 s sebou nese nečekaná úskalí. Třeba, že jste celý den efektivně mrtví. Kromě toho, že zombie apocalypse preppers jsou ve střehu, když vás vidí na ulici, má tento stav i další nevýhody. Nestíháte sepisovat články na blogýsek a tak.

Nechápu to, vždyť dělám všechno správně. Vstávám sice v pět, ale chodím spát před desátou. Taky dodržuju to, co mi říká moje drahá Soulmate a sponzorka z klubu anonymních veganů v jedné osobě – že den se má začít se sacharidy a postupně přidávat bílkoviny a tuky. Už nesnídám chipsy. Do tupláků kafe, které v práci piji jenom proto, že mi neplatí tolik, abych to nedělal, jsem začal přidávat cukr, který v průběhu dne snižuji. Nepomáhá to. Jen co vylezu z práce, opět se nacházím v mentální fázi pět vteřin před usnutím.

Ale kdoví, co mi sponzorka zase nakecala. Přestavte si, co jsem nedávno zjistil. Sponsie jede tvrdou protibabišovskou agendu a rámci toho mi zatajila, že i jinej než ten hnusnej tmavej chleba z Albertu je cruelty free. Prý nakonec jiné pečivo jíst můžu, i z Penamu, když si ověřím původ éček a sžiji se s tím, že jsem zrádce. A na to zase nemám mentální kapacitu, páč jsem pořád mrtvej.

Je to holt v háji. Člověk je mrtvej celej den a unikají mu kvůli tomu všechny důležitý zprávy. Třeba teď jsem se na konspiračních webech dočetl, takže se to asi obecně málo ví, že Vladimir P. obsadil Krym. Navíc mi třeba unikla zpráva, že v Praze bude v červnu hrát AWOLNATION. A to už je fakt v hajzlu, toho musel být plný celý Twitter.

Naštěstí drahá Soulmate pořídila motivační kočičku, která mě vyhecovala k sepsání tohoto článku:

Blbý je, že ta kočička má v sobě takový ten solární panel jako kalkulačky a když se setmí nebo máte špinavá okna, moc se jí mávat tlapkou a hecovat vás nechce. Tento článek jsem sepisoval dvě a půl hodiny a jsem úplně mrtvej. Ale myslím, že je to pokrok a jsem na správné cestě… Děkuji.