středa 12. února 2014

Vstávání šampionů

Aby moje cesta za lepším nebyla jenom o hejtování knížky oblíbené po celém světě, musím se přiznat, že jsme včera s kucíma zase odpřísáhli vytvoření návyku. Tentokráte jsme se kolektivně zařekli, že budeme vstávat brzo.

Oni to totiž dělají bohatí. A my, kromě jednoho gentlemana v kvádru s iPhonem, jsme chudí. A chudí přece kopírují bohaté, aby taky byli bohatí. Zlatokopky mají kabelky Hermes, produktivní lidé mají vstávání před půl šestou.

Brzo ráno vstává spousta generálních ředitelů největších korporací světa. Nedělají to v rámci solidarity s vykořisťovanými dělníky v zemích třetího světa, co musí takto brzo ráno vstávat na šichtu, aby jim vydělali na zlaté padáky. Podstupují tvrdý denní režim, protože jsou pak šťastnější, našláplejší a jelikož jsou to beztak všichni svobodní zednáři, tak mají asi v šest ráno sedánky v místní lóži.

Od zítřka se tedy soustředím na nový životní cíl – na vstávání v 5:06 (Čas svých nových, produktivnějších budíčků jsme si postupně říkali v kolečku a trochu se trumfovali. Já byl uprostřed, takže mám čas ještě docela v cajku…). Nástup to však bude pozvolný. Každý den budu vstávat o deset minut dříve. Na stanovenou hodinu a minutu bych se měl dostat příští týden.

Zítra už budu mít svých prvních deset minut lepšího člověka. Využiji je ke klíčovému postupu ve svém životě – uklidím si v pokoji. Vypadá to tady pomalu jak v Ústí, když „probíhá sběrová sobota“.


PS: Nemáte někdo náhodou nějaký tipy na obskurní internetové zpravodajství? Něco jako Protiproud. Od příštího týdne budu mít asi hodně času k zabití…

Žádné komentáře:

Okomentovat

ShareThis