Změnit svět je velký úkol.
Povede se to jen málokomu. Je to totiž výsada velkých hráčů.
Když píšu „změnit svět“,
nemyslím tím takový to „Když změníte sebe, ovlivníte okolí a tím změníte svět“,
ale těžkotonážní zlepšení současného stavu světa. Tady to inspirativní povídání,
jak svět mění každý, jsou výmluvy stejně jalové jako argumentace flinků a
pětkařů, že i Einstein propadal z matematiky a žalostný prospěch o mém
potenciálu nic neříká. Možná že neříká, ale spíš říká.
Tohle omlouvání vlastních failů
je třetiligová záležitost bez teoretické možnosti postupu do vyšší soutěže. Já
vám dneska sdělím způsob, jak si omluvit svůj fail, že se vám nedaří změnit svět.
Tato technika vymlouvání kope první ligu s reálnou možností trapného
angažmá v předkole Ligy mistrů.
Je to celý o určení si svého
cíle. Když uvažujete o změně světa, asi bojujete za nějakou svou věc, která je
více či méně řešitelná. Stačí si jenom předefinovat cíl. Musíte upravit svou
misi, která je větší než vy, aby byla neřešitelná. Vystihněte při tom esenci
proměny, která naráží na mantinely proveditelnosti. Musíte se dostat na level,
kdy se o vaší snaze o nápravu světa dá říct pouze: „Ty vole, to
z objektivních důvodů není možný.“. A v ten moment dejte svému úkolu
všechno.
Pohoříte, ale až za vámi někdo
doleze a prohlásí o vašem údělu klasická slova „Můžeš s tím nesouhlasit,
můžeš proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeš
dělat.“, budete kontrovat slovy „Však dělám všechno, co můžu.“.
Svět sice nezměníte, ale
nebudete mít depku, že se dalo něco změnit. Navíc budete mít solidní výmluvu,
proč to v první řadě vůbec nešlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat