Hradba

Před měsícem nebo kdy jsem si pročítal sobotní přílohu Lidových novin. Samozřejmě z důvodů pozvednutí ducha díky přejmutí a následnému zasvévydávání nějakých zajímavých názorů. Hodně mě upoutal článek, který se tuším jmenoval Česká republika rok po konci světa, ve které autor shrnoval, jak je to tady všechno v hajzlu. Byl to super článek. Už jenom proto, že autor nepoužil jako pointu očekávatelné „Líp by se žilo i v tom postapokalyptickým wastelandu, který nám slibovali Mayové.“.

Ovšem brainwashing jsem si dal docela na neočekávané téma. Autor v článku citoval z rozhovoru s borcem z České republiky, co bydlí v New Yorku a do zemského ráje to na pohled přijíždí na pravidelné návštěvy, což mu dává perspektivu povšimnout si změn. Jako jednu z negativních změn jmenoval to, že se všude na silnicích instalují retardéry, zpomalovala, ostrůvky, svodidla, zužovadla a kdejaký ochranný prvky. Kvůli tomu, že jednou někde projel debil, mezi sebe stavíme překážky.

Většinou mě takový ty drobný detaily neserou. Často si jich ani nevšimnu, že jo. Taky se mi občas stává, že když mě někdo upozorní na kreténský detail, nesdílím jeho nasraní. Tentokrát jsem měl však otevřenou mysl k vložení nových poznatků a dopadlo to přejmutím a zasvévydáváním názoru.

Nesnáším to. Zasraný hradby. Jsou všude. A všude jsou úplně na hovno. Snažil jsem se na to dívat pozitivně. Třeba že to fakt užitečný. Některé třeba poskytne ochranu při pouličních nepokojích, až to praskne. Jenomže většina těch kravin je tak malá, že o to člověk akorát zakopne, když bude utíkat před smrští dlažebních kostek nebo spršky z vodního děla.

Myslím, že celkem epicky vyčuráčený je to na přechodu v Olomouci na třídě Svornosti:

Bych to pochcal…