úterý 25. února 2014

Číst Konec civilizace

V pokoji u knihovničky
„Jsem si přečetl tu knížku, co jsi tu nechal. Konec civilizace. To bylo dobrý. Jsem od toho Huxleyho kdysi četl Kontrapunkt a…“
„Tati, když se ti líbil Konec civilizace, tak tady mám něco, co se ti bude určitě líbit. Jmenuje se to Světová válka Z!“
„Dobrý, ale nemáš tu náhodou 1984 od Orwella? Teďka to všude citují, tak bych si to chtěl připomenout.“
„Jo, tady to někde mám, ale je to děsná nuda. To se nedá dočíst. Tady je to v druhé řadě.“
„Aha, tam jsem se nedíval.“
„Jak se říká, nejlepší knížky se dávají do druhé řady v knihovně, aby si to nikdo nepůjčil a následně nevrátil.“
„A proč tam máš tohle, když říkáš, že je to nuda?“
„No, nic lepšího mi tady už nezůstalo, když jsem dozvěděl tuhle taktiku… Každopádně, když jsme u toho Konce civilizace, mám tady super desku inspirovanou tou knížkou. Taky se to jmenuje Konec civilizace. To si poslechni.“

V obýváku u gramofonu
„To je divný. Takový povídání… To je Leoš Mareš?“
„Ne, Bonus. Počkej, mám tady od něj i něco poslouchatelnějšího. Možná.“
Než jsem se vrátil s Náměstím míru, otec už se začetl do obalu desky a nevnímal.

„To je jak Rudý právo.“ „Co?“ „Rozměrem, ne formátem. To je jinak výbornej text.“

Žádné komentáře:

Okomentovat

ShareThis