V pokoji
u knihovničky
„Jsem si přečetl tu knížku, co
jsi tu nechal. Konec civilizace. To bylo dobrý. Jsem od toho Huxleyho kdysi
četl Kontrapunkt a…“
„Tati, když se ti líbil Konec
civilizace, tak tady mám něco, co se ti bude určitě líbit. Jmenuje se to
Světová válka Z!“
„Dobrý, ale nemáš tu náhodou
1984 od Orwella? Teďka to všude citují, tak bych si to chtěl připomenout.“
„Jo, tady to někde mám, ale je
to děsná nuda. To se nedá dočíst. Tady je to v druhé řadě.“
„Aha, tam jsem se nedíval.“
„Jak se říká, nejlepší knížky
se dávají do druhé řady v knihovně, aby si to nikdo nepůjčil a následně
nevrátil.“
„A proč tam máš tohle, když
říkáš, že je to nuda?“
„No, nic lepšího mi tady už
nezůstalo, když jsem dozvěděl tuhle taktiku… Každopádně, když jsme u toho Konce
civilizace, mám tady super desku inspirovanou tou knížkou. Taky se to jmenuje Konec civilizace. To si poslechni.“
V obýváku
u gramofonu
„To je divný. Takový povídání…
To je Leoš Mareš?“
„Ne, Bonus. Počkej, mám tady od něj i
něco poslouchatelnějšího. Možná.“
Než jsem se vrátil s Náměstím
míru, otec už se začetl do obalu desky a nevnímal.
„To
je jak Rudý právo.“ „Co?“ „Rozměrem, ne formátem. To je jinak výbornej text.“
Žádné komentáře:
Okomentovat