Dnes je to 21 dní, co jsem po
sedánku s kucíma osvojujícími si návyky, vytáhl do boje za pravidelné
každodenní blogování. 21
dní prý totiž stačí k tomu, aby si člověk vytvořil návyk.
Nevěřil jsem, že to zvládnu,
proto jsem svou snahu podpořil sázkou se Soulmate. Hrozba pečení dortu, když to
nedám, byla děsivá. Velice děsivá. Pomohla mi mnohem více než rada toho
gentlemana přes osobní rozvoj, že se buď se mám hodinku psát, nebo se u
otevřeného Wordu nudit.
Byl to velký zápas prokrastinátorovy
vůle. Dokonce si myslím, že jsem napsal pár obstojných článků. Z mých posledních
kousků ale asi jde trochu poznat, že jsem spíš pařil hry na mobilu. Inu, každý
den není posvícení, a když se seknete na složitým levelu, blogování trochu
trpí.
Blbý je, že jsem se nedlouho po
své jednadvacetidenní přísaze dozvěděl, že do teorie a praxe osvojování návyků
se srali nějací britští vědci. Prý je najednou získávání návyků individuální a trvá
to až k osmdesáti dnům. Hovada. Ještě pár takových objevů od britských
vědátorů a začnu podporovat komercializaci britského vysokého školství. Že jo,
když tam budou prodávat za těžký prachy MBA tituly Číňanům, nebudou zkoumat
obskurnosti, které jsou akorát k nasrání.
Zítra máme s kucíma follow
up sezení. Vsadím se o kilo, že jsme jedinej ocas, který to hecnul. Jestli ne,
tak to nebude moc vtipný, protože jsem to sezení šel původně vytrollit, a to by
byla super pointa.
Žádné komentáře:
Okomentovat