21

Dnes je to 21 dní, co jsem po sedánku s kucíma osvojujícími si návyky, vytáhl do boje za pravidelné každodenní blogování. 21 dní prý totiž stačí k tomu, aby si člověk vytvořil návyk.

Nevěřil jsem, že to zvládnu, proto jsem svou snahu podpořil sázkou se Soulmate. Hrozba pečení dortu, když to nedám, byla děsivá. Velice děsivá. Pomohla mi mnohem více než rada toho gentlemana přes osobní rozvoj, že se buď se mám hodinku psát, nebo se u otevřeného Wordu nudit.

Byl to velký zápas prokrastinátorovy vůle. Dokonce si myslím, že jsem napsal pár obstojných článků. Z mých posledních kousků ale asi jde trochu poznat, že jsem spíš pařil hry na mobilu. Inu, každý den není posvícení, a když se seknete na složitým levelu, blogování trochu trpí.

Blbý je, že jsem se nedlouho po své jednadvacetidenní přísaze dozvěděl, že do teorie a praxe osvojování návyků se srali nějací britští vědci. Prý je najednou získávání návyků individuální a trvá to až k osmdesáti dnům. Hovada. Ještě pár takových objevů od britských vědátorů a začnu podporovat komercializaci britského vysokého školství. Že jo, když tam budou prodávat za těžký prachy MBA tituly Číňanům, nebudou zkoumat obskurnosti, které jsou akorát k nasrání.

Zítra máme s kucíma follow up sezení. Vsadím se o kilo, že jsme jedinej ocas, který to hecnul. Jestli ne, tak to nebude moc vtipný, protože jsem to sezení šel původně vytrollit, a to by byla super pointa.