Před týdnem mě Jeněk zatáhl na
povídání o motivaci a návycích. Vstup byl zdarma, stačilo jenom slíbit, že tam
nebudu trollit, páč člověk, který měl přednášet, byl Jeňkův kámoš. To jsem
splnil, pokud vím.
Jenom ty dvě dvanáctky, které
tou dobou pobývaly v mém organismu, možná zapříčinily, že jsem mlel sračky.
Ale rozhodně jsem ty pivka nevyužil k efektní demonstraci toho, co si o
tom setkání myslím, chcaním ze stolu na poznámky přednášejícího. Ani nebylo moc
proč. Bylo to docela zajímavý.
Měli jsme si vytyčit nějaký
návyky, který si chceme za měsíc vybudovat. Přednášející nám k tomu dal
nějaký doporučení. Já jsem třeba řekl, že bych chtěl každý den psát článek na
blog. Doporučil mi, že k tomu mám přistoupit taktikou Všechno nebo nic. Jakože si mám hodinku na napsání příspěvku,
zapnout Word a buď psát, nebo se tu hodinku nudit. To je dost dobrej nápad.
A taky mi doporučil, ať si
přečtu knížku Kraď jako umělec, což
je děsně inspirativní knížka, ale asi jenom když jste pako. Pro ostatní je to
souhrn motivačních citátů obohacený o nějaká moudra, která jsou jasná každému
na světě. Napsal to nějaký Captain Obvious, co má asi rád Kurta Vonneguta a
určitě miluje tahání peněz z lidí za to, co už ví. Nedoporučuju.
Jinak mě teda přijde trochu
zarážející, že když přednášející si tyčil svůj cíl, tak jako plus, co to
přinese, říkal, že to bude někoho inspirovat. To mi přijde docela jako heavy
shit. Jak to chce jako dokázat? Dá se to vůbec takhle vytyčit? Nestává se to
jen tak mimochodem? A jak se to pak měří?
To není přece jako někoho
rozesmát nebo rozbrečet. Že jo, když vám nejde někoho rozbrečet povídáním, tak
to hacknete tím, že mu otrávíte králíčka, ale tohle s inspirováním asi
nejde. Ani to na tom člověku nepoznáte. Vždyť si lidi normálně neříkají lidem,
od kterých se inspirovali, když se od nich inspirovali. To není normální, ne?
Ale co já vím, nemám o tom načteno…
Uf, dneska by to bylo za mnou.
Už jenom dalších 20 dní a osvojím si každodenní blogování. Nějaký sázky?
Žádné komentáře:
Okomentovat