Veškerá láska, kterou ti můžu dát

Poslední dobou jsem si nechával spoustu věcí projít hlavou. Ovšem k nějakému velkolepému plánu, jak zachránit svět a zároveň vydělat strašný prachy, jsem nedošel. Spíš jsem propadal zoufalství a četl si.

V jednom krásném dokumentu, Všeobecná deklarace lidských práv se to tuším jmenuje, se píše, že každý člověk má nějaký práva – na život, na svobodu, bezpečnost a spoustu dalších. Taky se tam píše, že to lejstro neupravuje jenom vztah státu k občanům. Uznávat a respektovat lidská práva by měl každý jednotlivec, pokud je aspoň trošičku civilizovaný.

Vzpomněl jsem si na všechny ty vegetariánské a veganské propagandy a jejich grafy o tom, jak maso, mlíko a tady ta živočišná žraní jsou drahá a jejich produkce energeticky náročná. Přitom na světě lidí umírají hlady. A ono by to vůbec nemuselo být.

Nějak mi přišlo, že konzumováním těchto produktů celkem seriozně krátím miliony lidí o docela důležité lidské právo – to na život. A to se nedělá, že jo. Inu rozhodl jsem se být ještě menším sanavabičem než poslední rok a od vegetariánů jsem přeběhl k veganům.

Jsem člověk veskrze líny a to je veškerá láska, kterou světu můžu dát – overthinknout Všeobecnou deklaraci a poctivě dodržovat její třetí článek. Pak už mám na skladě akorát nějaký humory, který budu tady sepisovat na blogýsku, ale to je asi všechno.