neděle 26. ledna 2014

Something borrowed, something blue on blue

Tím, jak se blíží svatba mojí sestry, která se plánuje tak dlouho, že už s ní snad otravuju na svým desátým pravidelným pokusu o blogování, roste v rodinném táboře fenomén, který by se dal popsat slovy „Všem, kurva, jebe!“.

První začala naše šílená babička, která jenom držela linii svého psychického stavu a byla šílená. Do sestřičky tlačila svoji představu o levný, avšak mnoha hosty navštívený svatbě jako byla ta její. „Do hospody jsme dali prase, oni ho tam upekli a jinak to stálo dvě stovky.“ Samozřejmě babička měla svatbu v dobách, kdy se ještě Chruščov nesral do rozšířeného názoru, který převládal v půlce tehdejšího světa – že Stalin je docela prima kluk – a v druhé půlce světa mlátili černochy.

Babiččin jediný problém samozřejmě nebyla jenom finanční stránka. Taky v sérii plamenných promluv počůrala, posolila a zapálila všechny prvky plánované veselky, v nichž se sestřiny představy nesetkávaly s babiččinými recepty na poctivou vesnickou svatbu s ještě poctivějším poměrem cena/jak nás lidi pomluví po vsi. Došlo to tak daleko, že i já, přítel jemného babiččina kérování do kohokoliv jiného než do mě, jsem si s babičkou dal time out mezi čtyřma očima a vysvětlil jí, ať ubere. Slíbila, že ubere.

To však jenom vedlo k tomu, že jsem ji jako gerontolog amatér diagnostikoval Alzheimera, páč mayhem propukl dříve než bych od své obstojné sugestivní intervence očekával. Ségra si samozřejmě nenechala moc dlouho srát na hlavu a začala odsekávat a být nepříjemná. Taky se do toho zase musela začít srát sestřenice se svými rozumy. I můj otec porušil svůj tradiční zenový klid, jindy než když je v televizi Kalousek. Docela mě šokovalo, jak jedovatě umí zaklít nejen o černoprdelnících, ale i tlustoprdelnících…

No, a dneska jsem byl u babičky a ta zanedlouho spustila. Dozvěděl jsem se o spoustě věcí, co ségra řekla při poslední návštěvě a o způsobu, jakým to řekla. A pak taky o tom, jak jí babička na to řekla, že na žádné svatbě vůbec nemusí být ani ona ani teta, sestřenice, bratranec a celá rodinná větev. Nezbývalo mi než si to vyslechnout, vytrhat si pár hlasů a přemítat nad tím, proč se v naší rodině neukázal gen mařkovitosti v naší rodině v plné parádě dříve.

Ty ženský mě serou. Jakoby, tyvole, nechápaly, že naším úkolem na svatbě je ukázat, že jsme větší borci než ženichova rodina. Vždyť jsem kvůli tomu dal k ledu i plán unést nevěstu. Rozumíte, podstoupil jsem nevětší oběť a baby začnou podjebávat. Zatím to vypadá, že když náhodou nastoupíme na svatbě k poměření rodinného bouráctví v řadě s vypnutými prsy a vzpřímenými rameny, bude to jen díky tomu, že si vzájemně vrazíme kudly do zad.

Žádné komentáře:

Okomentovat

ShareThis