Co jsem odkoukal od fashion youtuberek

Fashion youtuberky mě inspirovaly k tomu, abych vám sepsal, jak se hecuji k napsání článku.

Ano, i já jsem podlehl kouzlu fashion youtuberek. I mě došlo, že sledování jejich videí je v podstatě šmírování hezkých holek v jejích pokojíčcích, ze kterého nekouká kriminál. Jsou to pěkná videa. Doporučuji. Sice se jich většina nedá dokoukat, páč tam řeší akorát oblečení, ale i tak se dá odkoukat spousta zajímavých věcí.

Já od nich odkoukal jeden super hack pro tvůrce toxického prokrastinačního materiálu. Dámy často zveřejňují videa, na kterých se líčí. A to je ono. Na to, aby natočily video třeba o kabelkách, nalíčit se prostě musí. Jsou to mladé dámy, které se prezentují svým vzhledem. A tak ve video promění i to, jak se líčí. Řeknou, že to byl záměr a že je to tutoriál, jak se líčí, když jdou do divadla, a blablabla. Dvě videa za cenu jednoho. A to je super zlepšovák.

Já se jimi inspiroval a rozhodl se to dneska hacknout podobným způsobem. Proto vám nyní představím, jak se připravuji na napsání článku. Mým problémem však není tvář, ale state of mind.

EMPIRE STATE OF MIND TUTORIAL: MY BLOGGING ROUTINE

Jsem držitelem černého pásu v zevlingu a dokopat se k něčemu je pro mě problém. A když se k tomu dokopu, často to nestojí za nic. Naštěstí se tomu dá předejít, když si šlehnu koňskou dávku ESM – empire state of mind, stavu myslí, ve kterém jste prostě dobří a nezničitelní a jdete kosit nepřátele po desítkách.

Jelikož nechlastám a nepožívám žádné látky, s jejichž pomocí se člověk k ESM běžně dostane, nezbývá mi, než si to šlehnout písničkami. Po mnoha stovkách hodin testování jsem zjistil, že to nemůže být kdejaká imperiální písnička. Na blogování je třeba specifický ESM, a sice empire state of jdu dělat masterpiecy.

Na něj v současné době používám tyto dva přípravky:

#1 BLOG JE TO MOLO, KAM K VÁM NALÍTÁVÁM JAKO HAN SOLO!

Molo od Paulieho Garanda je šleha, která zaručeně nakopává state of mind do imperiálna. Zpívá o tom, jak dělá rap a co to pro něj znamená. Vyrovnává se svou tvorbou a působením a s tím se dá snadno ztotožnit. Rád si člověk zazpívá s ním nebo přezpívá ty jeho milé machrovačky jako:

„Každý ráno mám hlavu plnou slov, který letěj k vám, a čtvrtek co čtvrtek otevírám krám.“

„Blog je to molo, kam k vám nalítávám jako Han Solo!“

„A všechno kolem je to, čím žiju, a proto píšu další hymnu. Tak pojď!“

Navíc tam má skvělý beat, který zcela neutralizuje prvek, co by zničil jakoukoliv jinou písničku – hostujícího Ega.

#2 BUT I CAN WRITE A SONG!

Poskakovat jak kretén a řvát machrovačky je jen polovina přípravy k blogování. Molo mě dostane do rauše, ale teď potřebuji něco, co mě posadí k počítači a ESM promění ve článek. A to zvládá jedině populární love song Ho Hey od kapely The Lumineers.

Všechno je to ve slovech „but I can write a song“. A taky trochu v tom, že nebudeme tuto písničku číst jako lovesong. Když ho totiž budete číst jako love song, hrozí, že se nemotivujete k tomu napsat článek, ale budete volat bývalým sweethearts s debilní serenádou.

Neberte tu písničku tak, že je borec v háji, páč ho odkopla ta sweetheart a snaží se jí získat touto písničkou zpátky. Vezměte to tak, že na začátku písničky běduje nad celou svou existencí. Nezklamal jenom sweetheart, ale úplně všechny. Nepodělal jenom vztah, ale všechno.

„I don’t know where I belong. I don’t know where I went wrong, BUT I CAN WRITE A SONG!“ Neví nic. Všechny zklamal. Všechno je v hajzlu, ale napsat písničku ještě zvládne. Ten chytlavý refrén, který mu zajistil desítky milionů (zhlédnutí na Youtube) je toho důkazem.

A stejně jako on zvládne napsat písničku, já ještě zvládnu dát dohromady debilní článek, i když všechno ostatní stojí za úplný. Když to slyším, tak si prostě sednu ke kompu a něco sepíšu.

Funguje to na sto procent.

Jo, a taky jsem od fashion youtuberek odposlouchal, jak se správně vyslovuje Tally Weijl.

PS: Módě se pravděpodobně budeme věnovat i za týden. Vytvořil jsem svoji první megalimitovanou edici triček. Pár lidí, co znám zlobilo tak moc, že je dostanou k Vánocům. Jestli mě s nimi nepošlou do háje, budu machrovat.

Slibme si, že aspoň Ústí nad Labem budeme vždycky dávat

A nyní si řekneme, jak dopadlo celoroční zápolení Olomouce a Ústí nad Labem o titul Nejlepší skoro stotisícové město v republice.

Výsledek vás možná překvapí. S těžkým srdcem musím konstatovat, že Olomouc letos nevyhrála. Vyhrál zase Liberec. Liberečtí a jejich kraj nám i ústeckým dává podle každoročních studií Česká centra rozvoje sadu skoro ve všem. Navíc nás poráží i ve věcech, které jsou důležité – ve fotbale, v rozhlednách, ve fashion youtuberkách a v rapu.

Mám ale podezření, že Liberec nemůže být moc skvělé město, když se jeho nejlepší rappeři – Paulie Garand a Lipo – v mládí naučili suprově rapovat a ještě měli čas zmástrovat i zahálkové aktivity. Lipo nedá dopustit na svoji sečtělost. Paulie G. má nakoukánu nejednu videopůjčovnu. Ve skvělém městě by přece chodili ven, protože je to tam pěkné a neseděli doma. To se ještě prošetří…

Bitva mezi Olomoucí a Ústím nad Labem se vedla o druhé místo. Na začátku roku to bylo všecko jasné – druhá Olomouc, třetí Ústí. Pak se ale začaly dít věci.

První se střetli ústečtí Houpací koně s našimi Nylon Jail. Obě dvě kapely byly nominovány na hudební ceny. Houpací koně nominovaní na hudební cenu Apollo již před udílením oznámili, že když vyhrají, zřeknou finanční odměny pro vítěze od mafiánů z OSA ve prospěch charity. Přestože nakonec nevyhráli, svým zásadovým postojem rozsekali naše Nylon Jail, kteří získali akorát ocenění Objev roku v kategorii „Jsou nějaký divný a nemaj‘ hity“.

Byl to takový direkt, že se Olomouc musela vrátit na druhé místo něčím spektakulárním. Třeba tím, že by náš fotbalový klub Sigma Olomouc vědomě sestoupil do druhé ligy, kde by prvních pár kol do zápasu s Ústím hrál jako parta diletantů, nechal se od ústeckých fotbalistů podcenit a zmasakroval je red wedding style. Tak se stalo. Sejmuli je 5:0.

„Dóóóóóle je Desire City, skos ho ještě jednou!“ jsme si ale v nadšení zpívali jen krátce. Dva dny na to, 15. září, došlo k dalšímu tvrdému souboji. Tentokrát šlo petice za vypsání místní referend o hazardu. Ústecký krajský soud smetl ze stolu snahu zastupitelů města oddálit/zrušit/vypálit/počůrat/posolit referendum a stanovil termín hlasování v době konání komunálních voleb. V Olomouci projednávali referendum zastupitelé. Ti ho svědomitě zařízli stanovením termínu na 12. prosince.

To bylo obzvláště trapné. Olomouc má totiž ve znaku písmena SPQO, což je zkratka „Senatus Populusque Olomouciensis“, což znamená „senát a lid olomoucký“, což znamená, že tady máme nejlepší demokracii od dob Říma, mnohem lepší než v nějakém Ústí. Když nás pak v demokracii Ústí školí, vypadáme kvůli tomu jako seriozní idioti.

Pořád ale existuje šance pořadí zvrátit. Když k referendu přijde potřebných 35 % voličů, opět z Ústečáků naděláme Starky na svatbě. Lepší demokracii uhájíme i při vyšší účasti než ústeckých 18 %. Stačí přijít. Argumenty pro zákaz hazardu máte tady, proti zákazu zde. Přijďte všichni. Jde o čest města! Jestli je Kosíř někde nade mnou, tak ty Ústečáky dáme!

Ať to ale dopadne jakkoliv, chtěl bych Ústí nad Labem pogratulovat ke krásnému druhému místu, páč 18% účast nehrozí. Dobře Ústí! Zasloužilo sis to!

Tak si dáme tu jejich teda:

Proč hlasovat v referendu pro zákaz hazardu

V pátek se v Olomouci uskuteční referendum o absolutním zákazu hazardu na území města. Jediný smysluplný argument proč hlasovat pro gemblení jsme už probrali. Nyní přichází čas pro sadu důvodů, proč hazard zakázat.

Důvodů proti zákazu hazardu existuje spousta. Bohužel protihazardní sdružení Olomouc bez hazardu si je moc jistá svým vítězstvím a neuvádí všechny argumenty. Ty si můžete přečíst tady.

Důvod hlasovat proti hazardu má totiž takřka každý, dokonce i:

Hipsteři

Málo se to ví, protože ten článek, co jsem si vykonspiroval z prstu, na AE News ještě nevydali, ale ten celorepublikový boj proti hazardu je dílem baristicko-povalečské lobby. Ta chce v prostorech, ve kterých jsou nyní herny, mít kavárny. Když ve městě projde plošný zákaz hazardu, najednou budou k mání desítky prostor s nízkým nájmem. Baristé ušetří. Povaleči budou mít větší piccola. A hipsteři budou moci chodit do nových kaváren ještě dřív, než bude cool do nich chodit.

Svobodní

Ten, kdo v referendu hlasuje proti zákazu hazardu, v podstatě říká, že si nepřeje zeštíhlit stát o 100 mega, což je výše ročního příjmu města z hazardu. A nechtít zeštíhlit stát o 100 mega je hnusná komoušská manýra. To vám potvrdí každý člen Strany svobodných občanů. A žádný Svobodný nemá komoušský manýry. Proto bude hlasovat pro zákaz hazardu.

Svobodní nebudou hlasovat pro třešničky.

Ti, kteří si stěžují na nedostatek hodnot

Neustále se někdo rozčiluje, že žijeme v době bez hodnot. To je pravda, ale můžou za to podnikatelé. Stará moudrost praví, že jedině podnikatelé vytvářejí hodnoty. Nikdo jiný toho není schopný, pouze podnikatelé. Proto je mrzuté, když podnikatelé místo hodnot vytvářejí svrab a neštovice čili podnikají v hazardním průmyslu.

Fanoušci SK Sigma Olomouc

Za sestup Sigmy do druhé ligy nese osobní odpovědnost Robert Rutnák – bývalý místopředseda představenstva Sigmy Olomouc a současný ředitel Exekutorského úřadu v Přerově. Když loni složil svou funkci a prodal všechny akcie, nechal Sigmu na pospas partě nekompetentních joudů, která to dopracovala tam, kam to dopracovala. Za to si Exekutorský úřad Přerov nezaslouží už ani korunu z exekučního řádění na Olomoučanech, kteří propadli hazardu. Proto je třeba hlasovat pro zákaz hazardu ve městě.

A ano, vím o tom, že zákaz hazardu by nemile postihl i jednoho z hlavních partnerů Sigmy Olomouc - společnost Endl + K, ale pomsta je pomsta.

Ladislav Šnevajs

Ladislav Šnevajs, náměstek primátora za KDU-ČSL, je odvážný člověk. Před volbami se na svém Facebooku v otázce hazardu například nebál prezentovat střet svého populismu s tím, za koho vlastně kope. Proč hlasovat proti zákazu hazardu zdůvodňuje ještě dementněji než já – tvrdí, že zákaz hazardu znamená i zákaz tomboly. Navíc se zdá, že je Laďa tzv. politický luddista. Luddisté byli ti lidé, co rozbíjeli stroje, protože jim brali práci. Laďa Šnevajs se řečmi o neinformovaných hlasujících snaží poplivat referenda a přímou demokracii, páč by kvůli ní mohl přijít o svoje místečko.

Laďa by tedy v referendu mohl prokázat, že je opravdu lidovec a stojí na straně lidí. Teď stojí akorát na straně pana Endla, jednoho člověka, takže je tak maximálně člověkovec.

Proč v referendu hlasovat proti zákazu hazardu

V pátek 12. prosince se v Olomouci uskuteční referendum o absolutním zákazu hazardu na území města. I na mém rozhodnutí bude záležet, jak se město ke skořápkářům postaví. A já nevím, jestli si vzít vidle a hnát je z města nebo ne. Ono to totiž vypadá, že když hlasuju proti všem gembl pláckům, hlasuju pro mír a lásku, mír a lásku, nemusím dělat úplně nejlépe.

Ano, je mi jasné, že hlasovat proti zákazu hazardu znamená postavit se na stranu exekutorů, kradení škodovek, závislosti, deprese, zničených rodin a životů, sebevražd, potažmo i zpožděných RegioJetů a dalších negativních jevů toho, že mnoha hráčům u automatu patologicky nepřeje štěstí.

Proti tomu se často namítá, že Olomouc na hazardu ročně vykešuje 100 mega, což dělá 4,5 % ročního rozpočtu města. Tyhle prachy pak obratem posílá na kulturu, sport a další bohulibé účely. Bez toho by nebyly peníze pro Moravské divadlo nebo Podzimní festival duchovní hudby. No a to je docela problém. Být na stejné straně s exekutorskou mafií bych ještě zvládl, ale stát bok po boku s tradiční olomouckou „kulturou s duchovním přesahem“… To nedám. Tímhle se argumentovat pořádně nedá.

Olomoucká kauza 2

Ještě blbější argument, proč být proti absolutnímu zákazu hazardu jsou ty povídačky o tom, že úplný zákaz nic neřeší, akorát se gembleři přesunou do ilegálních heren. Toto tvrzení občas ještě někdo vyšperkuje tím, že zvěstuje ovládnutí města mafií jako při prohibici v USA.

Jen si to představte: Olomouc se dostává pod nadvládu hazardní mafie. Město je zahaleno noirovým smogem, lidi zase nosí divné klobouky, neustále kouří a z každého druhého kabátu vyčuhuje Thompson. Nálada ve městě je o to horší, že mafie si kupuje policii, soudy i státní zástupce. Organizovaný zločin prorostl do bezpečnostních složek jako nikdy před tím. Po dvaceti letech se vrací inkarnace „Olomoucké kauzy“. Vyhořela místní redakce týdeníku 5plus2 i studio Městského informačního kanálu. Reportéru Zdeňku Zukalovi se podařilo přežít atentát jenom díky tomu, že jeho auto zrychlí z 0 na 100 za 15 vteřin, zatímco mafiánský Ford T dosáhne nejvýše rychlosti 72 km/h. „Hanácké Al Capone“ má tolik prachů, že je utápí v mecenášství kultury a sportu – fotbalová i divadelní scéna hraje první ligu, stojí krásný hokejový stadion i Středoevropské fórum. V základech nových architektonických chloub města je sice víc investigativních novinářů a agilních policistů než betonu, ale jinak dobrý.

Teda, hlavně mi argument Al Caponem přijde dementní, protože USA mají rozlohu nějakých 9,8 milionů km² a Olomouc jen něco přes 100 km². A uznejte sami, že asi bude trošičku rozdíl v aktivitě mafie, když za prohibice byl nejbližší předmět zákazu v Mexiku, Kanadě nebo mezinárodních vodách, zatímco v případě Olomouce to bude přes pole v první vesnici.

Tonight, gambling is going to save lives!

Konec srandy. Herny s automaty jako nezanedbatelná součást občanské vybavenosti sídliště se hájit nedají. V určitých případech však nonstopík s hracími automaty bodne a městu je prospěšný.

To vám můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Mám totiž komplikovaný vztah se statutárním městem Brnem. Ono mě nemá rádo za to, že jsem před lety pohrdl přijetím na Masarykovu univerzitu. Já ho zase nemám rád, protože ono mě nemělo rádo první. Statutární město Brno to však hraje mnohem víc natvrdo než já. Vždycky když se do Statutárního města Brna vypravím na výlet, ono se postará o to, aby mi z něj ujel poslední vlak a já si musel počkat na první ranní spoj.

A to vám taková nonstop herna na přezevlení noci přijde vhod. Hospody v průběhu noci zavřou a vy jste napospas vydáni městu. Statutární město Brno si pamatuji jako celkem seriozní Gotham – všude se potulují kriminálníci a na každém rohu leží zavraždění milionáři a klečí brečící chlapečci. S tím, že noc přežijete na nádraží, nemůžete počítat – na kousek noci se zavírá a hlavně tam jde o život z celého statutárního města Brna nejvíc.

Ne v každém Gothamu znamená Joker smrt.

I když mám Olomouc za o něco menší Gotham než statutární město Brno, myslím, že jedna zahulená nonstop hernička, kde je výčep, pár matů a velká plazmová televize, na které běží Nova Cinema, by klidně někde u nádraží být mohla. Takhle totiž nejste na straně závislosti, exekucí a na straně podpory turistů v nouzi. Asi.

Zase jsem se nechal vyprovokovat k tomu být hodný

Nedávno jsem učinil další krok k tomu být zase o něco menší hovado. Tentokrát jsem se rozhodl si do konce života odpouštět rituální vypičování kdysi oblíbených umělkyň a uměleckých kolektivů za to, že jejich tvorba už není tak dobrá jako bývala.

Určitě jste to vypozorovali na sociálních sítích. Ti nešťastnější z vás to znají i z reálu. Dělá to spousta lidí. První nějakou tvorbu brutálně láskují, hajpují a doporučují. O pár let později ji haní, autorkami opovrhují v celé jejich totalitě a podivují se, které krávy tyhle sračky ještě mohou zajímat.

Nedá se ovšem říct, že by tato poznadáváníčka byla zasloužená. Tým odborníků z MIT zjistil, že fenomén vypičování pokračující tvorby umělkyň jejich fanoušky se vyskytuje mnohem častěji než jiný fenomén, s nímž by jeho výskyt měl korelovat – s takzvaným totálním obratem tvorby do hoven.

Jenomže to nadávání se vyskytuje mnohem častěji. Bylo zjištěno, že lidi nadávají stejně usilovně i v případech, kdy následující tvorba je už jenom dobrá, sebe sama vykrádají či odlišná. Když pičujete kvůli tomuto, tak se nejedná o zaslouženou destruktivní kritiku, ale o ničení životního prostředí vypouštěním pičovacích splodin do ovzduší.

Abych neškodil životnímu prostředí, rozhodl jsem se svého post-fanouškovského nadávání zanechat. Mým oblíbeným tvůrkyním, které jen tak nevyšumí, ale nadále se mnou zůstanou, i když už dělají něco jiného a divného, budu fandit až do konce. A budu za nimi stát hrdě. Když se někdo bude ptát, kterou krávu tyhle sračky ještě mohou zajímat, přihlásím se. Nemusím v jejich novotách jet. Stačí za nimi pro změnu stát.

Jenomže i tohle může být občas obtížné. Třeba v případě fandění kapele Fall Out Boy.

Kluci z FOB se totiž s každým vydaným albem snaží vždy vyšplhat na vyšší a vyšší příčky hitparád. V současnosti existují jenom dva zaručené způsoby, jak se vyškrábat s písničkou k vrcholu Billboard Hot 100. A bohužel, Fall Out Boy moc nemohou spoléhat na způsob, který přináší nejlepší posluchačský zážitek – nahráním písničky s Charli XCX. London Queen ve své výrobě megahvězd totiž začala od písmene „I“ (první Icona Pop, potom Iggy Azalea). To staví kapelu, která začíná na „F“ až na samotný konec pořadí kapel k vystřelení na vrcholy hudebních žebříčků.

Fall Out Boy tedy museli zvolit druhou cestu – nastřelit tam „tuc-tuc“, napsat jednoduchý refrén a moc nehrát na nástroje. To u jejich předcházející desky přineslo nějaký super hitovky, ale jak v hitpárdě míří ještě výš, tak… No, není to, co to bývalo.

A když to hrají na živo, vypadá to docela divně. Podívejte se na záznam jejich vystoupení, kde hrají poslední singl Centuries:

Na pódiu je pět lidí, vedle kapely i Suzanne Vega, ale kromě zpěváka a bubeníka tam všichni ostatní jen tak posedávají, polehávají a jednou za čas drbnou do nástroje. Tolik člověkohodin nevyletělo do luftu ani v těch nejméně produktivních dílech seriálu The Office.

A co je ještě hroší než nějaká hudba. S postupem času se u FOB nezhoršuje jenom poslouchatelnost, ale také atraktivita basáka a kdysi i hezouna kapely Peta Wentze. Když loni Radiáčci po pěti letech vydali desku, na pozici hezouna kapely ho nahradil zpěvák Patrick Stump. Zatímco Stump zhubnul strašný kila, Wentz akorát zestárnul.

Teď, před vydáním alba American Beauty/American Psycho, je Pete v pořadí hezounů v kapele až na třetím místě. Předčil ho i bubeník Andy Hurley, který nabouchal figuru, nechal si narůst super vousy a v podstatě je nejvíc sexy mužskou vegetariánskou celebritou roku. Pete na to odpověděl mocným downgradem svého sexappealu – obarvil si vlasy na blond. Hrůza. Kde jsou ty starý dobrý časy?

Ale fandím. Fandím dál. Fandím až do konce. Že ano, v případě Fall Out Boy ani nemůžu říct, že jsou teďka „bunch of fucking pussies“, což bych docela rád. Jak totiž říká Ježíš v Janovi 8: „Kdo jsi hrál na basu ve vegan-straight edge black-nationalist power violence/hardcore kapele nebo bubnoval v hardline straight edge crossover trash kapele jako kluci z FOB, první je označ za pussies!“

Nové pravidlo pro obchody s oblečením

Konečně jsem potiskl tričko, které bude jenom moje. Cesta k němu byla však dlouhá. Hlavně proto, že jsem musel zajít do místního megaobchoďáku najít solidní trička za rozumnou cenu.

Při tom jsem si všiml dvou podezřelých módních trendů pro období podzim/zima 2014:

• Převládajícím trendem u triček bez potisku jsou hnusné barvy v nenormálních velikostech. Nekecám. V Cetkách & Aušusech, Hadřících & Monterkách, Gatích i dalších obchodech, které se nedají jednoduše posměšně přejmenovat, nemají normální červené eLko. Hrůza.
• Po té, co U2 svou pochybnou písničkou jednou provždy zrušili status The Ramones jako cool kapely, trička s logem The Ramones byla nahrazena tričky s logem kapely Misfits jakožto jediné punk-rock tričko v obchodě, kde jinak prodávají oblečení, které nejlépe vypadá vyžehlené.

To nechápu. Nechápu, proč to ty řetězce dělají. Proč své zákazníky vystavují zesměšňování a urážkám od ožralých pankáčů, kteří si budou ověřovat autenticitu fanouškovství lidí s tímto punk-rock tričkem. Že ano, většina triček, co mají v těchto krámech, jsou akorát nějaký malůvky a písmenka, která zpravidla nic moc neznamenají. U zbytku se člověk může nedopatřením podílet na prznění kultu.

Sám občas nevím o světě a je možné, že jsem se někdy v minulosti dopustil ničení legend. Proto jsem po vzoru Billa Mahera opět vytvořil nové pravidlo, které má tuto nepříjemnost odstranit. Tady je:

Nové pravidlo pro obchody s oblečením aneb Lex In hybrid moments, give me a moment!

(1) Jakákoliv aluze na jakémkoliv prodávaném oděvu musí být uvedena a vysvětlena na štítku, aby zákazník věděl, do čeho jde a kdo všechno ho může považovat za znesvětitele kultu.

(2) Pravidlo se týká všech prodejen s oblečením, o jejichž existenci se běžný člověk dozví tak, že ho vidí na ulici nebo v obchoďáku. Netýká se to obskurních obchodů, které si vygooglujete, protože hledáte obskurní zboží.

(3) Například, kdyby název tohoto zákona byl vytištěn na oděvu, na štítku by byl uveden text podobný tomuto:

„In hybrid moments, give me a moment!“ je úryvek z textu písně Hybrid Moments od americké punk-rockové kapely Misfits, jejíž tvorba je výrazně ovlivněna hororovou estetikou. Jejich texty často pojednávají o zombících a jiných nestvůrách.

Citovaná píseň Hybrid Moments je o souboji punk-rockové kapely s klasickou hororovou nestvůrou – člověkem, který nemá tušení, co je ta kapela zač a přesto si v H&M koupí její tričko.

„If you gonna scream, scream with me

Moments like this never last

When new creatures rapes your face

Hybrids open up the door“

Začátek písně odkazuje k narušení vztahu kapela-fanoušek, který je formován vyřváváním frustrací fanoušků spolu s hudbou dotyčné kapely. Doby, kdy tričko kapely nosí jenom ti, kteří si ke kapele vytvořili vztah účastí na koncertu nebo protáčením jejich desek do zblbnutí. Brzy se objevují ti, co neví, o co jde, a přesto na sobě nosí tričko kapely, páč ho měli v krámě. To jsou hybridi – vypadá to jak fanoušek, ale není to fanoušek a opravdový fanoušek mu za to chce rozbít hubu.

Jak si kapela vysvětluje motivaci lidí k pořízení jejich trička, najdeme v další části textu:

„Oh baby when you cry

Your face is momentery

You hide your looks behind these scars“

Člověk, co nemá tušení, o co jde, je schopen rozpoznat žánr, ke kterému tričko odkazuje, ale ne odkaz na konkrétní kapelu. Tričko si kupuje jako odraz momentální nálady, které odpovídá motiv. Nálada brzy zmizí, ale tričko tomu člověku zůstane. Druhou možností je, že člověk si kupuje to tričko a vzdáleně tuší, o co jde. Kupuje si ho jako převlek, který ho udělá víc cool na místech, kde je více lidí, kteří také vzdáleně tuší, o co na tom tričku jde, například na Rock for People.

Hybridi přijímají autenticitu, která jim nenáleží. Tričko symbolizuje hloubku souznění s kapelou – jizvy na duši, které se fanoušek snažil zahojit poslechem té kapely, nebo jizvy z bestiálního poga při koncertě. (Jelikož to tak není, při styku s opravdovým fanouškem dochází k evoluci hybridů – ubudou jim v průměru dva zuby.)

Samotná citovaná část textu „In hybrid moments, give me a moment“ představuje jedinou efektivní zbraň proti vzniku hybridů - při hybridizaci v obchodě sdělit lidem, k čemu konkrétní oděv odkazuje a co od nich ostatní mohou očekávat. Část lidí, ti co nebudou chtít být za blbce, si nákup rozmyslí.

Tento text zároveň inspiroval vznik Nového pravidla pro obchody s oblečením, které zadává obchodům povinnost informovat zákazníky o popkulturních odkazech na oblečení.

Takže bacha, když na sobě budete mít tento oděv, lidi vás mohou automaticky podezírat z pozérství, testovat autenticitu vašeho fanouškovství, chtít po vás deset korun nebo cigáro, protože pankáči drží pohromadě, a když budete vypadat moc hipsta, můžou vám i jednu natáhnout.

Jo, a to moje tričko je kdyžtak tady, propíraná písnička níže.

Já teď jdu zjistit, kam se Evropské komisi zasílají návrhy na úpravu legislativy...

Frajer/Bourák

Jak se blíží 17. listopad, pomalu se uzavírá listina nominovaných do soutěže O to, kdo nasral nejvíc lidí šaháním na něco, co bylo posledních 25 let svaté.

Už delší dobu byly na listině nominovaných jména, ze kterých jsem si pořádně nemohl vybrat a nevěděl pro koho hlasovat. Konkrétně:

• Petr Drulák, první náměstek ministra zahraničí ČR, za rozšíření české zahraniční politiky lidských práv, doposud zaměřené převážně na občanská práva, o práva sociální, environmentální, genderová a další, což je podle jeho kritiček jasné plivnutí na hrob Václava Havla.
• Miloš Zeman, prezident ČR, za změnu překladu slova „kunda“ do anglického jazyka. „Kunda“ se podle něj již nemá překládat jako „cunt“, ale jako „pussy“, což je podle angličtinářek a překladatelek porno filmů jasné plivnutí na to, o co se celou dobu od revoluce snaží.
• Pražanky, které se po zkušenostech se zástupy kolibřic, šmelinářek, korupčnic, mafiánek a starých struktur se zálibou v obětování bílých kobyl, jež je dovezly na radnici, den po volbách, rozhodly zvolit do čela města bývalou výkonnou ředitelku české pobočky Transparency International, což je Adriana Krnáčová od Babiše a to prý k nasrání stačí.

Minulý týden je doplnilo duo Tvrdý/Havelka za nahrání alba U nás v garáži, na němž předělali 11 písniček od undergroundových kapel působících na konci 80. a začátku 90. let, což je podle pár komentářů na internetu jasné plivnutí na odkaz kapel Garáž, Michael’s Uncle, Dybbuk, HNF a dalších, jejichž písničky byly předělány. Jedinou výjimku tvoří předělávky Psích vojáků – ty nejsou považovány za jasné plivnutí na odkaz kapely, ale za jasné vyblití se na hrob Filipa Topola.

To bylo zapříčiněno tím, že Tvrdý/Havelka k posvátné látce nepřistoupili s pokorou, i když se to tak ze začátku zdálo. Smysl projektu Tvrdý/Havelka na první pohled vypadal jasně – před plesovou sezónou založit zábavovou kapelu, nacvičit klasické undergroundové hity akord od akordu, nahrát to, rozeslat cédéčka bývalým máničkám, které jsou v současnosti ředitelky středních škol a vydělat strašný prachy při hraní na maturitních plesech. Nic by na těch písních nezměnili a to by byl úctyhodný přístup k odkazu undergroundu (a solidní byznys plán).

Jenomže Tvrdý/Havelka se místo toho rozhodli dělat hudbu (a zbankrotovat). Pamětnice si tedy teď mohou rvát vlasy, jak Tvrdý a Havelka předělali hity jejich mládí. Místo kytar tam nasázeli elektroniku, místo klavíru kytary a mlácení do plechu. Ty písničky ale zůstaly náladou více méně stejné – depky zůstaly depkami a vypalovačka vypalovačkou, akorát z těch divných depek nadělali depky bez přívlastku.

U nás v garáží: Album, které vás možná bude srát víc Miloš Zeman.

Já vám bohužel nemůžu říct, jestli je počin dua Tvrdý/Havelka největší zkurvení od dob služebního zákona. Že jo, já jsem stejně starý jako ty písničky od kapely Garáž a slyšel jsem to všechno poprvé v životě. Znal jsem akorát Psí vojáky. Ti kdysi hráli na Rock for People a já se tam celou dobu tvářil, že vím, o co jde, i když to samozřejmě nevím doteď.

Já měl opačné obavy. Pro mě je Tvrdý, což je Bonus, kdybyste nevěděli, a Havelka, to je zase zpěvák z Please The Trees, záruka kvality. Já se bál, jestli to náhodou před lety neposraly autorky textů těch písniček. A naštěstí neposraly. U mě super muziky.

Ale musím se přiznat, že mi na U nás v garáži z pozice fanouška malinko vadí jedna věc – že to nahráli zrovna Tvrdý s Havelkou. Tohle mohly nahrát ty, které mají problém s vlastními texty. Tvrdý a Havelka s texty problém nemají, že jo, byl bych radši, kdyby místo toho vydali vlastní věci. Mohlo by tak být více poslouchatelné muziky. Ale to je vlastně fuk…

Osobně se hlasování asi zdržím. Nesere mě z toho pořádně nic a ani Tvrdý/Havelka to nerozčísli. Vy určitě hlasujte, můžete až do neděle. Za vítězství se bude udělovat hodnotná cena – antidemonstrace na prominentním pražském prostranství 17. listopadu!

A nezapomeňte si také poslechnout U nás v garáži od dvojice Tvrdý/Havelka:

PS: Možná vám přijde tento článek jako orgie mužského šovinismu, ale tak jsem to nemyslel. Můj záměr byl opačný. Přišlo mi líto, že tento článek byl téměř čistě pánská záležitost a chtěl jsem to trochu genderově vyvážit.

Když jsem přemýšlel jak, trochu jsem se zapřemýšlel a vzpomněl jsem si, že jsem se vlastně nějak chtěl demonstrativně zařadit k řadám „kulturní revoluce a dekonstruktivického džihádu tzv. genderové ideologie“, jak Michal Semín označuje to, když si občas odpustíte košilatý vtip o ženách a lidech s homosexuální orientací. Prague Pride mi nevyšlo, tak jsem se rozhodl na blogýsku aspoň trochu ubrat s generickým maskulinem.

Než abych se všude vypisoval s „kritiky a kritičkami“ a „angličtináři a angličtinářkami“, rozhodl jsem se, že to budu článek od článku střídat - jednou ženský rod, jednou mužský rod využitý v obecném smyslu. Takhle jsem to viděl v jedné anglicky psané knížce, kde to tak střídali kapitolu po kapitole. To je snad také genderově senzitivní.

Samozřejmě, kdybych to dělal blbě, dejte mi vědět. Teprve před pár minutami jsem se rozhodl vzít osobní odpovědnost za to, že Česká republika se v příštím žebříčku rovnoprávnosti žen posune z letošního katastrofálního 96. místa o něco výš, a ještě to nemám všechno vychytané.

Miloš Zeman v Číně zklamal. A přitom si mohl zadělat na Nobelovu cenu míru

Na to, co Zeman předvedl v Číně, se nemůžu dívat pozitivně ani já. Je mi jasný, že ve vedlejším paralelním vesmíru Miloš místo Krtečka do Číny vezl Rákosníčka do Vietnamu, takže mohlo být i hůř, ale to je akorát dívání se na věci méně negativně. Byla to katastrofa. Takový Miloš Zeman by řekl, že to zkurvil.

Nejhorší nebylo to, co napovídal do televize. To bylo jenom bezpředmětné opilecké žvanění z cesty. Miloš Zeman po celou návštěvu v Číně nasával víc než obvykle, aby dobře reprezentoval české průmyslníky. Součástí jeho doprovodu v Číně byli i zástupci pivovarů Lobkowicz a Templářských sklepů Čejkovice. Chtěl jim pomoct k uzavření velkých kšeftů, tak ukázal, že jejich produkty pravidelně a v hojné míře užívá.

Jednalo se o stejný přístup k propagaci domácího průmyslu, jaký využívají ostatní představitelé států například při výběru vozů – německá kancléřka střídá auta různých německých automobilek, britská královna dělá parádu v Bentley a Papež jezdí ve třicet let starém Renaultu, který po večerech bastlí s biskupama.

Záměr měl Zeman pěkný, ukázal se však jako chyba. Kvůli tomu ožrání nechal naprosto nestoudně vyšmelit Krtečka. Přiznejme si, Krteček byl jediný člen výpravy, který Číňany zajímal. Všechny navázané obchodní vztahy byly akorát cenou za něj. Čínskou lidovou republiku stál hodně, ale Česká republika z toho nic moc mít nebude.

Je mi zcela jasné, jak k tomu došlo. Petr Kellner jednou dostal nápad rozvíjet svoje podnikání v Číně. Na schůzce s velvyslancem si řekli něco jako:

Kellner: „Soudruzi, jak jsem vás již dříve informoval, zpracovali jsme si analýzu vašeho finančního trhu a všimli jsme si, že doposud nemáte obsazen segment lichvy. S jednou naší společností – Home Credit – máme v této oblasti bohaté zkušenosti.“
Soudruh: „Pane Kellere, vážíme si vaší nabídky, ale o obsazení tohoto segmentu nemáme zájem. Víte, u nás v Číně to není úplně ideální – popravujeme lidi, jak na běžícím páse, tolerujeme nejnechutnější pracovní podmínky, zničili jsme životní prostředí, a když do GPSky v autě zadáte Náměstí nebeského klidu, navede vás rovnou do kriminálu. Nechceme situaci našeho lidu už dále zhoršovat, a proto vás musíme odmítnout. A navíc, když jsme si před naší schůzkou proklepli obchodní podmínky Home Creditu, rozhodli jsme se, že vás do Číny nepustíme, ani kdybychom nějaké lichváře potřebovali. Uznejte sám, že kdyby se u nás dali půjčit peníze jen s vašimi smluvními podmínkami, klesla by kvalita života v Číně na úroveň Severní Koreje.“
Kellner: „To chápu, ale mohl bych vám pomoci se získáním Krtečka.“
Soudruh: „Pokračujte.“

Nakonec se domluvili a na státní návštěvě všechno doklepali.

Miloš Zeman zdatně asistoval tomu, že Petr Kellner se napakuje a v Číně výrazně klesne kvalita života. A když nepočítáme těch pár lahvinek Templářského, kterými čínští komunisté budou trávit tibetské mnichy, kola českého průmyslu se moc neroztočí.

Víme, jak to u těchhle PPF chodí – finanční toky přes Kypr, sídlo v Nizozemsku, Sting na vánočním večírku… Samá synonyma pro šmelo. A to ještě vzali do svého letadla Zemana jenom na zpáteční cestu. Když tam za ně tak kopal, mohli ho snad vzít i tam. Nevděčníci. Hrůza.

Je docela ostudné, že díky prezidentské návštěvě Číny, která měla získat důležité investice pro český průmysl a zvýšit zaměstnanost, vznikne jenom jedno pracovní místo – dělník, co bude vyrábět placky „Miloš Zeman není můj prezident.“. A přitom ta návštěva mohla mít takový úspěch. V Číně by zaručila dodržování lidských práv a České republice by vedle pracovních míst přinesla i pandy.

Na ty Číňany existuje naprosto jednoduchý recept: Když po Krtečkovi tak šíleli, že za něj byli ochotni zaplatit i brutálními represemi vlastního obyvatelstva (jak se říká: „Včera tanky, dneska poskytovatelé spotřebitelského financování.“), určitě by jim nevadilo vyměnit Krtečka za dvě pandy, byznys za miliardu pro nějakou strojírenskou firmu a důsledné dodržování lidského práva na život (včetně zrušení trestu smrti).

 Krteček se stěhuje do Číny

Až by se plánovaný seriál Krteček a panda stal celosvětovým trhákem, nabídl by Zeman Číňanům další kšeftík, kde by se setkala postava z večerníčků s čínským symbolem. Tentokrát by to byl velkofilm Víla Amálka a Opičí král. Nic moc bychom za to nechtěli, jenom důsledné dodržování práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí v Číně, dvě pandy a byznys za miliardu pro výrobce těsnění nebo tak něčeho. Z Víly Amálky by se stal další megahit (že jo, většinou tam, kde nemají blondýnky, po blondýnkách šílí, šla by na dračku).

A pak už by se ty filmy, byznys, dodržování lidských práv a import pand do České republiky sekal jak cvičky u Bati:

2018 – Pat a Mat staví Čínskou zeď za lidské právo nebýt podroben nuceným pracím a službám

2019 – Tygr, drak a zvířátka pana Krbce za lidské právo na důstojnost a osobní čest

2020 – Jak ševci zvedli vojnu pro Rudou knížku za lidské právo vlastnit majetek

2021 – Untitled Team Movie with Černokněžník Zababa as a villain za lidské právo na nedotknutelnost obydlí

Po tomhle bijáku, kdy se Večerníčkové postavy a jejich čínští sidekickové setkají v týmu podobnému The Avengers a rozdrtí Zababovu armádu vražedných vlaků typu Maglev, už jednoduše projdou i slabší kusy jako Vydrýsek v rýžovém poli nebo očividné product placementové blitky jako Mach, Šebestová a OnePlus One/Xiaomi Mi4/Huawei Honor 6/nebo kdo dá víc.

Výsledkem toto obchodování s Čínou by byla demokratická Čína respektující lidská práva (víc než Česká republika), Nobelova cena pro Miloše Zemana za demokratizaci Číny, pandí rezervace v Jeseníkách, velkolepá filmová série, která by zastínila ambiciózní plány Marvel Studios s nedávno vyhlášeným směřováním marvelovského filmového univerza, Warner Bros s Justice League a dalšími bijáky podle komiksů DC i Disneyho s návratem Hvězdných válek.

No jo, jenomže to by Miloš Zeman nesměl chlastat.

A to ani nemluvím o tom, že Zeman kvůli té návštěvě ignoroval svoji nejdůležitější ústavní povinnost – položit věnec k Národnímu památníku na Vítkově při oslavách Dne vzniku samostatného československého státu...

Ignorovaná upozornění

Nedávno jsem zjistil, že mám jednu poněkud obskurní slabou stránku. A sice sledování upozornění na Facebooku, především těch pod ikonou planetky. Zní to jako blbost, ale unikají mi kvůli tomu nejen pozvánky k hraní debilních her od bratrance, ale i zásadní informace.

Tuto slabou stránku jsem odhalil na kamarádově narozeninové oslavě. Seděl jsem na dece s ostatními kamarády, popíjel a najednou si všiml, že mi nějaké malé monstrum ohryzává přívěšek na klíčích. Byla už trochu tma a to stvoření nevypadalo pozemsky, tak jsem trochu smrtelně vylekal (a dalšího dne přestal chlastat).

Ukázalo se, že několik kousanců na mé klíčenkové Tesco clubkartičce nebylo výsledkem mého prvního setkání třetího druhu v životě (To jsem zažil až po cestě z akce. A možná jsem spíš přestal chlastat kvůli tomuto setkání…). To stvoření byl akorát kamarádův domácí mazlíček – bezúdržbové morče, co nemá srst a je vhodné pro alergiky. Jenomže já o jeho existenci a ani o existenci jeho živočišného druhu vůbec nevěděl. A to bylo divné.

Ještě divnější bylo, když mi všichni tvrdili, že to morče má už pár let. Darovala mu ho bývalá přítelkyně, než odjela do zahraničí. A to už bylo nejdivnější. Přece, když jeho slečna odjížděla, jel jí mávat na Ruzyni a přespával u mě. Není možné, aby se nezmínil o tom, že mu pár hodin nebo den před tím dala morče. Vždyť vždycky chtěl zvíře, ale alergie mu to nedovolovala. A proč mi o tom třeba neřekl, když se narychlo přestěhoval do Prahy. Šli jsme tehdy na pivo a to se musel zmínit o tom, že teď bude odloučen od mazlíčka. A taky jsem ho viděl ještě milionkrát. Je divný, aby se o něm nikdy nezmínil. Lidi, co mají zvířata, přece mluví jenom o svých zvířatech.

Přišlo mi divné, že by měl nějaký důvod ho přede mnou tajit. Není to vražda, miliony vyhrané ve Sportce, spolupráce se zahraniční zpravodajskou službou nebo něco dalšího, o čem se přede mnou hodí mlčet, protože bych se s tím vypisoval na internet. Zeptal jsem se přímo dotyčného kamaráda, o co jde, že o morčeti nevím. Řekl mi, že to není možné a ať si nedělám srandu. Já mu řekl, že si nedělám srandu, že já srandu dělat umím, a kdybych si ji zrovna dělal, tak by mi řekl, že jsem trapnej. A on se mě zeptal, co to melu, a pak mi řekl, že i kdyby na jeho morče nikdy nepřišla řeč, tak mu vytvořil profil na Facebooku a všem svým kontaktům poslat žádost o přátelství.

Také mě tahle obskurní slabá stránka málem před týdnem připravila o třídní sraz. Naštěstí mi spolužáci zavolali, jestli o tom vím a jestli jdu a ať nejsem pussy a jdu. Jen díky nim jsem mohl na srazu vyšetřovat, co se to děje, že jsem na Efbíčku dlouho neviděl žádné nové děti nebo svatební oznámení. To jsem sice pořádně nezjistil, ale ignorování upozornění je v tom tentokrát nevinně.

A navíc ta pozvání od bratrance, která vyletěla komínem. To mohly být třeba stovky hodin kvalitního hraní!

Začnu si to hlídat.

Dnešní jakože tematické hudební video je hitovka od Franka Iera z nedávno rozpuštěných My Chemical Romance. Toto video má velice silný příběh: 94 % lidí se s ní seznámilo z postranního panelu na Youtube při sjíždění písniček ze sólovky zpěváka MCR Gerarda Waye. Jméno Frank Iero jim něco říkalo, ale potřebovali si připomenout, který člen My Chem to vlastně byl.

Já tipoval, že je to ten kudrnáč…

Robert Sedláček je módní ikona a vzor

Robert Sedláček v úterý předvedl něco výjimečného - osvobodil nás. To jak a od čeho nás osvobodil je záslužné a hodné následování. Jestli za to příští rok nedostane státní vyznamenání, budou nechápavě kroutit hlavou a lomit rukama. Tak moc se vyznamenal.

Robert Sedláček v úterý na oficiálním ceremoniálu přebral státní vyznamenání v mikině. Na nejvýznamnější státní události se vzepřel dress codům, etiketám a konvencím. Vytvořil precedens. Na události, na které jsme dosud museli chodit ve svém nejlepším oblečení – nepadnoucím obleku, na který se práší od maturity – už nadále můžeme chodit v druhém nejlepším oděvu – vytahané teplákovce plné žmolků. To je dobře. Oblek z elegána nikoho nedělá. Když na sobě nemáte Pradu, je lepší přijmout pravdu. Díky, Roberte, za kuráž ukázat nám to!

Zásluhy na této přelomové emancipační události nesou i zaměstnanci prezidentské kanceláře, kteří při těchto událostech mají pravomoc kohokoliv nepatřičně oblečeného vytáhnout za uši z Vladislavského sálu a v předsálí ho vyliskat za poplivání významného státního ceremoniálu. Díky i vám, vážení!

Strašně si toho cením. Sedláčkův akt a jeho legitimování ze strany Hradu beru za své. Novou normou se budu řídit. I já teď budu všude, kam jsem dosud chodil ve společenském, chodit v civilním. O to více, že moje babičky už jsou pokročilého věku a nejsou při síle. Když mě inzultují za to, že dělám ostudu, nepošlou mě rovnou na krchov, ale na akorát na jipku. S tím už se dá žít…

Nemějte Roberta Sedláčka za nevkusáka. Stojí na správné straně dějin. I on bojoval proti vlajkové lodi módního nevkusu – hnusným, o číslo větším oblekům, ve kterých jsme my, elegancí nepolíbení muži, nuceni dělat parádu. Akorát dějiny rozhodují ve prospěch lidu a ne akcionářů firem vyrábějících kvalitní produkty. Je to podobný případ, jako když bojovníci proti diletantskému kulinářství zlikvidovali Babicu a na jeho místo nastoupila lidu ještě bližší gastronomická disciplína kreativní dojíždění zbytků reprezentovaná Laďou Hruškou.

Režiséři Renč a Sedláček: O kom se bude vtipkovat na Českém lvu 2014 při předávání ceny za nejlepší kostýmy?

Zdroj: Módní peklo ČTK.

Navíc všem, které teplákovka naštvala tak, že na adresu Roberta Sedláčka trousili poznámky o buranství, křupanství a zlínečáctví, bych chtěl říct, že jsou to akorát burani, křupani a zlínečáci. V podstatě se vysmíváte chudým a to není pěkné. Robert Sedláček si za své režisérské dráhy na moc slané vody nevydělal, jelikož na jeho filmy nechodí lidi. Pravděpodobně musel požádat Státní fond kinematografie i o grant na tu teplákovku, co měl na sobě.

Robert Sedláček je hrdina a vzor.

Musíte se na to dívat pozitivně, i když jste si ten přenos pustili, abyste si rituálně zanadávali na adresu Miloše Zemana. Že jo, jak říká mladé české přísloví: „Kdo chce Zemana bít, tomu Zeman dvakrát týdně podá novou hůl.“

Ten očekávaný hejtstorm na Zemana spoustě lidí zatemnil mysl a oni místo celosvětové senzace viděli jenom vnitrostátní ostudu. Tím, že Robert Sedláček dostal v maloměšťácké uniformě státní vyznamenání, z Prahy učinil hlavní světové město normcoru. Fakt, že jo. Za takovouhle událost by v Berlíně nebo Austinu zabíjeli, páč by je to udělalo ještě originálnější a hipsterštější.

Jak říkám, Robert Sedláček je hrdina a vzor. Zasloužil se o emancipaci od hnusných obleků i o dobrou reprezentaci republiky ve světě.

Paralyzed

Posloucháte ty písničky, co vkládám do článků, že jo? Docela by mě to zajímalo, ale ono se to nedá moc lehce zjistit.

Díky zázrakům techniky a internetu jsem se o svých dvaceti čtenářích dozvěděl různé věci. Dokonce jsem viděl i očima některých z nich (Jednou po zčeknutí Google Analytics jsem šel na Instagram a tam viděl všechny ty zahraniční místa z tabulky návštěv v krásných obrázcích.). Slyšet ušima svých čtenářů, tedy vašima ušima, se mi ale nepodařilo.

Každopádně, jestli si ty písničky nepouštíte, udělejte tentokrát výjimku. Dneska je to důležité. Nacházíme se totiž v období, kdy spousta mých oblíbených kapel vydává alba. Get Hurt od The Gaslight Anthem už vyšlo. Enter Shikari představí světu The Mindsweep v lednu. Především nás ale v prosinci čeká The Dream Walker.

A to je zásadní. Thomas DeLonge z Angels and Airwaves byl totiž před lety tím Bílým čarodějem, kterého se mi nepodařilo zabít dřív, než promluvil, a začaroval mě. Zatímco u jiných oblíbených interpretů si všimnu, že to občas není úplně ideální jako u poslední desky The Gaslight Anthem, s Andělíčky je to jiný. Od nich se mi líbí všechno. A moc. A pořád. A dává naději. A zachraňuje životy. A tak.

Opět se nemůžu dočkat, až to vyjde. První zveřejněná písnička je pecka. Deska má boží téma a její příběh má opět podtrhnout biják. Zní to dobře. Vypadá to dobře. A kdyby to objektivně byla sračka, já to stejně nepoznám. Jsem začarovaný. Musím to sdílet. Musím o tom pořád žvanit.

Pusťte si to, prosím. Když si to pustíte, konečně uslyším vašima ušima a vy přitom ochráníte své soukromí. Protáčím tu písničku pořád, takže je celkem jisté, že to budeme poslouchat zároveň, a já jakože uslyším vašima ušima. Jinak bych musel provádět nějaký fucking creepy stalkingy přes několik sociálních sítí a půl internetu stejně jako když jsem chtěl vidět vašima očima. Takhle to bude, myslím, jednodušší.

Nová láska a pravda a láska

Je neuvěřitelné, jak skvěle dopadly komunální volby. V tak skvělý výsledek jsem ani v hloubi duše nedoufal. Vůbec jsem netušil, že se něco takového může vůbec stát. Ovšem cesta k tomu byla strastiplná.

Zhrozil jsem se už při studování programů. Představte si, že jediná partaj, která se svým programem splnila moje formální požadavky po volebním programu, byla Strana svobodných občanů. Jediní prokázali, že umí číst, psát, počítat a Excel. Inu, solidní evil masterminds ti Svobodní.

Nakonec jsem to tam hodil Občanům pro Olomouc – sdružení zelených, pirátů a nezávislých. Volil jsem se v podstatě jenom díky tomu, že mám dobrou fantazii. Bez ní bych si z jejich heslovitého programu, co by potřeboval rozvést a vysvětlit, asi nevyfantazíroval ty super věci, kvůli kterým se je nedalo nevolit.

Řídil jsem se taky tím, že je to celý o lidech. A lidi jsem volil kvalitní. Ty nejlepší! Svým křížkováním jsem se přidal na stranu pravdy a lásky. Křížkoval jsem piráty a sociální pracovníky, což se možná nezdá, ale fakt je to pravdoláskařství. Piráti se snahou o svobodné informace reprezentují pravdu. Sociální pracovníci, kterým jim jde o lidi, o které nikomu jinému nejde, zase lásku.

Mimochodem, když jsem vám konečně osvětlil koncept pravdoláskařství, doufám, že ho nebudete milně používat k označení fanklubu Václava Havla. Ti jsou tak maximálně havloláskaři. Pravdoláskaři jsou úplně jiný lidi. Lidi, co volí piráty a sociální pracovníky. Třeba já a pak… určitě ještě někdo.

Jenomže moje pravdoláskařské vyznání vyšlo naprázdno. Občané dostali 7 %, což hodilo tři zastupitele a ani nikdo z mých křížků se tam nedostal. Ani ten pirát, co byl původně na třetím místě. Ostatní voliči, síly lži a nenávisti, křížkovali jinak.

V Olomouci vyhrálo ANO, takže celkem logicky radnici povede koalice ČSSD, ODS, TOP09 a KDU-ČSL, na jejímž vzniku se výrazně podepsala demence olomouckých sociálních demokratů.

Druhá ČSSD podělala vítěze stejně, jak byla podělána, když vyhrála před čtyřmi lety. Pikantní na tom je, že tehdy vítěze ignorovaly a radniční koalici složily ODS, TOP09 a KDU-ČSL, tedy ty samý partaje, s kterými to ČSSD upekly letos. Já nevím, ale neměli socani místo paktování se s nimi spíš oplácet nebo jim aspoň nasrat a rozmazat?

Výsledky voleb by byly bídné, kdyby se neobjevila ona. Přesně rok. Rok jsem na to čekal. Na její rovnocennou náhradu.

Jak jistě víte, jsem dlouholetý fanoušek paní Jany Bobošíkové. A tu bohužel od loňského podzimu nikdo nikde neviděl. Ani někam kandidovat! Měl jsem o ni strach a děsně mi celou dobu chyběla. Teď už mi chybět nebude. Tyhle volby jsem se zamiloval stejně bláznivě jako před lety do paní Jany, tentokrát do paní Adriany Krnáčové.

Adriana Krnáčová, lídryně vítězné pražské kandidátky hnutí ANO, je zcela adekvátní náhradou paní Jany. Možná je ještě lepší. Místo „národních zájmů“ má Babišovy zájmy. Místo, aby byla na novináře agresivní, předvádí vrcholný art of mít v piči. Místo toho, aby strašila sudetoněmeckým revanšismem, na tváři vykouzlí úsměv nebo WTF tím surrealismem, kterým zpestřuje svá mediální vystoupení. Ach…

Paní Adriana je nová láska, hrdina i vzor. Chtěl bych jí proto nechat zahrát pěknou písničku, protože everywhere she goes, she‘s the queen and queen and she runs the capital city! (Jestli teda dopadne to koaliční vyjednávání.)