Horší než v 1984! Zničí Seznam.cz váš oblíbený nezávislý web?

Ihned.cz a další weby přinesly zprávu, že Seznam.cz upravil pravidla reklamy pro zpravodajské weby, které má postihnout dezinformační, lživé a konspirační weby.

V článcích se dále uvádí, že s bližšími podrobnostmi nás Seznam.cz obeznámí v příštím týdnu. Lidi na internetu však nečekali na oficiální potvrzení a začali se bát ofenzívy na nezávislá média. Na Facebooku Aktuálně.cz se dokonce zpěvák z legendární americké punk-rockové kapely The Offspring oháněl tím, že je to horší než v 1984 od Orwella.

Pojďme se mrknout na to, jak moc je omezování svobody slova horké.

Pár odkazů k pravidlům pro fajnšmekry

Seznam.cz má pro inzerci řadu pravidel. Pro provozovatele, kteří na své zpravodajské weby umisťují reklamu přes seznamácký reklamní systém Sklik jsou zásadní:

·       obecná pravidla

·       pravidla partnerského programu Sklik

·       pravidla pro zpravodajské weby

Poslední jmenovaný soubor pravidel byl ten, který vzbudil emoce. Konkrétně třetí odrážka „obsah stránek je v rozporu s fakty, smyšlený, dezinformační či klamavý". Jakože, když jedete fake news, Seznam vás vyřadí z partnerského programu a nebude vás propagovat na svých webech. O tom více na konci článku.

A co to znamená, kromě očekávatelného budoucího masivního trollingu, až Novinky, Parlamentní listy či další z webů zobrazující sklikovou inzerci, vydá nějakou kravinu, znamená? No… dozvíme se konkrétně příští týden.

Ale již nyní si můžete ověřit, jestli je Váš oblíbený web v existenčním ohrožení, když mu nepotečou prachy z Skliku.

Jednoduše se naučíme poznat, která inzerce je z Skliku, a použijeme selský rozum.

Jak poznám, že je ten inzerát od Seznamu?

Když je to grafická inzerce

Různé inzertní systémy mají často na svých bannerech umístěné logo. U Skliku je to v pravém spodním rohu banneru psí pacička.

A když na sklikovém banneru najedete na banner, odkaz vede na URL obsahující "imedia.cz".

Často vedle pacičky na webu uvidíte i bannery s trojúhelníčkem v pravém horním – to je reklamní systém od Googlu.

Při najetí na banner od Googlu, odkaz vede na URL obsahující "google".

Když na banneru není logo, opět na něj najeďte a podívejte se na URL. Ta vám zase spoustu věcí prozradí.

Když je to textová inzerce

Najeďte na inzerát a URL zase všechno prozradí.

"Imedia" značí Sklik, "Google" Google. To je stejné jako u bannerů.

Teď, když máte teoretickou průpravu, můžeme zkontrolovat, kolik z inzerce je tam od Skliku.

Jak jsou na tom s inzercí od Seznamu hlavní podezřelí

Já se za vás mrkl, na weby, které jsou v tomto případě zmiňovány - AC24.cz a NWOO.org.

AC24.cz

Tento web je reklamami úplně zahlcený:

A tyto všechny jsou od Googlu.

Sklikové bannery jsou až někde dole na úrovni komentářů. A to prosím není moc lukrativní pozice. Než jsem tam doscrolloval, napočítal jsem 8 inzerátů od Googlu a jeden RTB.

Na mobilech, má AC24.cz pouze googlovské bannery.

AC24.cz využívá více reklamních systémů, důraz klade především na Google. Na Seznamu to zde nestojí.

NWOO.org

Hned nahoře, na skvělé pozici mají umístěný velký banner od Skliku. To je dobrá pozice. Z toho jim prachy, které stojí za zmínku, určitě tečou.

Hned pod tím máme banner a první článek je očividně komerční. Navíc máme inzeráty po stranách.

NWOO.org nemá mobilní web. Na mobilu se zobrazí to samé, co na webu.

Jakmile do toho Seznam.cz řízne, bude třeba nahradit seznamácký banner jiným, ideálně googlovským. To bude rychlovka. Za pár dní to zase poteče. Překlenout dobu bez příjmů z vrchního banneru jim můžete přes ten PayPal.

+ Bonus: Novarepublika.cz

Výhradně sklikovou inzerci využívá web Novarepublika.cz. Na webu vidíme tři plochy pro Sklik.cz. To je docela zajímavé, když se jedná o web hostovaný na Blogger.com - tedy blogovací platformě od Googlu...

Novarepublika.cz nemá na mobilní verzi svého webu žádné inzeráty. O prachy z reklamy se provozovatelé především připravují sami.

Ale zase - přehodí to na googlovský reklamní systém a jsou v cajku.

Další postihy pro fake news od Seznamu

Seznam.cz vedle odstřihnutí fake news webů od inzerce, také plánuje konec sdílení fake news ve výpisu zpráv na hlavní stránce Seznam.cz a v katalogu odkazů a v sekci Denní tisk na Novinky.cz.

A co to v praxi znamená?

Hlavní stránka Seznamu

Když na hlavní stránce scrollujete trochu dolů, zobrazí se vám výběr článků z českého internetu. Je to nekonečný feed, takže můžete scrollovat dolů, jak dlouho chcete.

Aby to zjišťování, jestli bude od příštího týdne Seznam.cz cenzurovat váš oblíbený nezávislý web, byla zábava, doporučuji si u toho zahrát chlastací hru.

Pokaždé, když se při scrollování narazíte na váš oblíbený konspirační web, dejte si panáka. Pak mi tady do komentářů napište, jak jste se vykalili. Pokud váš nej fake news web není zrovna Security Magazín, velká párty to nebude...

Katalog odkazů

V katalogu odkazů najdeme několik webů, které think-tank Evropské hodnoty uvádí jako tvůrce dezinformací a manipulací (a asi můžeme očekávat, že tyto weby to postihne), například Novarepublika.cz, CzechFreePress.cz, SvobodneNoviny.eu.

Ale s tímto katalogem odkazů to pravděpodobně moc velká ztráta na návštěvnosti nebude. Na hlavní stránce Seznamu jsem na něj odkaz nenašel a musel použít vyhledávač.

Denní tisk na Novinky.cz

Tento přehled zpravodajství na hlavní stránce Seznamu svůj odkaz má.

Má i svůj odkaz na Novinky.cz. S nějakou návštěvností tady tedy můžeme počítat.

V přehledu denního tisku jsem nenašel ani jeden web v kategorii "weby - tvůrci dezinformací a manipulací" podle Evropských hodnot, zato několik v kategorii "dezinformační a manipulativní webové platformy" včetně Parlamentních listů.

A to bych hodně čuměl, kdyby si Seznam vyšlápl i na Parlamentní…

Opáčko na závěr

Seznam.cz nemá monopol na internetovou reklamu, ani konkrétně na PPC systémy, které fake news weby hojně využívají.

Provozovatelé mohou reklamní plochy Skliku nahradit systémy od Googlu či jinými.

Seznam.cz u nás nemá monopol na vyhledávání. Spíše se jedná spolu s Googlem o dupol, kde podle odhadů Seznam tahá za kratší konec (odhady docházejí k poměru 2:1 pro Google, kdyžtak si je projděte, je jich tu několik). Ale to je teď jedno, jelikož vyhledávání se opatření netýká.

Týká se to výše uvedené propagace na několika webových stránkách Seznamu. Fake news weby se na nich buď nyní nezobrazují jako na hlavní stránce nebo to není zas takový odvaz, že by  je to nějak výrazně zasáhlo, jako u Odkazů a přehledu denního tisku. Také žádná velká destrukce.

Když se na to podíváme střízlivě - o likvidační opatření pro nezávislé weby se nejedná. Seznam.cz se ani moc nesnažil. Kdyby ty weby vyřadili z vyhledávání a webový prohlížeč Seznamu je blokoval, můžeme se o 1984 začít bavit.

Houby Orwell, maximálně první kolečko v salámové metodě. Maximálně. Spíš bych řekl, že je to od Seznamu to PR.

Marian Jurečka mi změnil život

„Mrdky zasraný, ty vole!“ přetnul jsem do té doby meditativní přípravu nedělního oběda ve stejný moment jako mnoho neděl před tím a mnoho neděl po té – v prvních minutách Partie na Primě.

Jurečka s Kováčikem zrovna hejtovali zahraniční řetězce supermarketů, které mají dvojí marže pro české a zahraniční producenty. Ti čeští je mají nižší. A to není fér. Pak padne ještě něco o tom, že zahraniční řetězce zpravidla více ojebávají zaměstnance.

A to už jsem byl fest rozezlen, páč to už bylo moc nehezkých věcí, co tady předvádí ty řetězce. Jako jediná rozumná odveta mi přišlo pochcat kliku od místního Alberta, Billy a Globusu. Jenomže Albert s Billou mají dveře na fotobuňku a Globus otočný vchod. Takže nic. Ale pak Jurečka říká, že by bylo fajn, kdyby lidi vedle ceny toho žrádla, co kupují, řešili i to kde ho kupují a kdo jej vyrábí. A že je fajn podpořit ty domácí.

To je sice taková přizdisráčská, veskrze lidovecká, varianta odvety. Ne silácká, ale klidnosilácká. Fuj, ty vole, ale něco na tom je. Pochcat kliku by bylo lepší. Řekl jsem si, že teda jo, že budu nakupovat u našich. A začnu s tím hned v pondělí. V Ternu. To mám skoro po cestě z práce domů.

„Mrdka zasraná, ty vole!“ přetnul jsem svůj myšlenkový pochod, protože o chvíli později již Kováčik vysvětluje, jak to KSČM myslela s tím zatočením s příživníky.

A tak je to po každé. Vlastně vůbec nedává smysl, proč se na tu Partii dívám. Jako vím to. Čekám, kdy se tam objeví jeden fenomén, na který jsem navázal jednu činnost. Ale o tom si řekneme někdy jindy. Ten fenomén se tam stejně nikdy neobjevuje a já si tím kazím akorát svoji relaxaci u vaření.

V sobotu si vždycky vyberu nějaký full time buržoá recept a nakoupím postmateriální přísady.

Při bedlivém sledování lidí, co kdysi hodně mluvili o postmateriálních hodnotách, jsem zjistil, o co u těch postmateriálních hodnot jde. Je to v podstatě o tom, že spotřebováváte fajnovější matroš. True story.

Tím over buržoá obědem balancuji stravovací mizérii ze zbytku týdne. Jelikož jedu v tom veganství, po zbytek týdne nejsou žádné velké rock'n'rolly. Spíš malé rock’n’rolly a pomazánky.

Nicméně, pondělí následující po rozhořčení jdu do Terna. U vchodu vlála vedle vlajky s logem obchodu česká vlajka. To naznačovalo, že jsem na správném místě pro splnění vlastenecké povinnosti.

Trochu mě děsila možnost, že tam budou mít kulový. Je to malinkaté. Ale vždycky můžu skočit vedle do Tesca. Že jo, Britové s tím brexitem možná teď budou potřebovat každou kačku. Ve výsledku to bude ještě sociálnější podnik než kopat za naše maloobchodní řetězce se smysluplnými maržemi pro domácí výrobce potravin.

„Mrdko zasraná, ty vole!“ přetnu proud myšlenek o mezinárodní pomoci Velké Británii skrz předražený sojový jogurt. V Ternu ho měli totiž levnější. Nejen ho. Ale snad úplně všechny veganské sračičky. Rostilná fejková mléka, sojové imitace salámů, pomazánky, bombusky, i ty fajnový džusy z německými názvy a nápisy "vegan". Tohle je levnější o čtvrtinu, tadyto o třetinu a támhleto asi o 40 % než v Albertu/Bille/Globusu/DMku/všude jinde. Oni to prodávají bez bio, eko, a veganských přirážek nebo co. To vědět dřív, mohl jsem ušetřit strašných peněz.

To se mi vůbec nechce věřit, že s těmito cenami dodavatele neohulují na maržích. To by spíš měli, když je to o tolik levnější, že ano.

Ale i kdyby nakupování v Ternu neznamenalo vlasteneckou povinnost, dost se mi uleví. V sobotu mě občas při výběru nedělního oběda dostihne rozhodovací paralýza a občas vyrážím nakupovat na neděli pozdě.

Připadám jako megazmrd před pokladními. Lezu tam pozdě v sobotu večer a kupuju tam předražené kraviny ze sóji, bio fazole, eko cukr. Když to začnu skládat na pokladně na pás, vyskočí mi v hlavě ta scéna z nadcházející revoluce.

Ta, jak vylezu z baráku s rudým praporem a spolu s ostatními soudruhy pěji Internacionálu. Jelikož ji ale pěji falešně, všichni se na mě obrátí, aby viděli, kdo to kazí. Crew z místní Billy odhalí, že to prasí ten buržoust, co si k nim do krámu nakráčí před zavíračkou a nakupí předražené postmateriální matro. A pak mi dají přes hubu.

To se s crew z Terna asi nestane. Tam to není tak předražené. Skoro nic jiného v tom krámě taky nemají. Vždyť je to malinkaté. A kupují to tam skoro všichni.

Nicméně, chtěl bych poděkovat Marianu Jurečkovi, že mi pomohl ušetřit nějaké prachy a strachy. Opravdu si toho vážím.

Opomeňme teď fakt, že jsme vůbec to, co říkal, nikde neověřoval, jestli si třeba to nelichotivé počínání zahraničních řetězců nevycucal z prstu. To by se vlastně mělo, že jo.

Takže jsem dost možná sedl na nějaké nepodložené kecy v rámci populistické předvolební kampaně. Jurečka mi řekl, kdo je nepřítel a jak si na něho dát majzla.

Není tedy moc rozdíl mezi mnou a kolegou, který na mnohá volání Miloše a dalších borců pořídil na uprchlíky bouchačku, druhou bouchačku, co se víc hodí na každodenní nošení, brokovnici, mrtě doplňků a příslušenství, a teď by chtěl i ten poloautomat než je Evropská unie zakáže.

Může mě utěšovat, že mě to nestálo několik desítek tisíc, ale měsíčně budu tak dvě kila v plusu. A navíc je teď otázka, jestli ty dvě kila v plusu budu, protože je ušetřím, nebo protože nakoupím víc žrádla za stejné peníze a přiberu.

---

Spirit song ke článku: The Interrupters – She Got Arrested

She got arrested

For shooting down her men

U. S. marshals

Caught her outside of Spokane

+

She said

I’d do it again

Do it again

Do it again

Yeah, do it again

+

Je to článek o tom, že jdu do obchodu. Takže to ani moc není spirit song. Spíš dávám hity.

Plán

Stačilo jenom nějakých 30 hodin přesčasů, trocha stresu a nasrání z toho, že nemám tu fotku. Najednou to tam bylo, článek na blogu. Možná mě taky popohnalo, že v Kalifornii vybouchla atomová bomba.

A to jsem před tím napsal a smazal desítky článků. Dával jsem si termíny, kdy to znovu načnu. Nějak k tomu nedošlo. Rozmluvil jsem si to.

Ale minulý čtvrtek jsem si v práci něco po třetí řekl, že na to kašlu. Půjdu domů a vypíšu se z toho, že mám milion přesčasů, ale žádnou fotku za to. Jasně, věděl jsem, že dělat přesčasy je kravina, ale ten stres, co mě k tomu vedl, byl nepříjemný.

Teď už toho bylo dost. Potřeboval jsem, aby se moje existence manifestovala v něčem, na čem aspoň trochu záleží. Aspoň mně na tom záleží. A mě záleží na mojí blogovací části existence. Snažil jsem se to setřást, ale nedaří se mi to. Nic lepšího nemám než to být blogger. Možná mám nějaká zbytková antidepresiva v šuplíku, ale u nich pár dní trvá, než zaberou.

Také jsem si řekl, že si v sobotu dám fest relax. Že pojedu do Prahy na ty Planety. A když už tam budu, koupím si spoustu té super veganské čokolády, které u nás nemají. A jestli budou mít i nějaké další fancy žrádlo, co znám z popkultury a veganských food blogů a v Bille ho nemají, pořídím si ho taky.

V sobotu večer sedíme v tak zahuleném baru, až mě pálí oči. Asi naposled, co jsem v životě v zahuleném pajzlu, když od května má platit ten zákaz kouření.

Za chvíli mají hrát Planety.

V batohu jsem měl pár tabulek super veganské čokolády a Srirachu. Teď byl čas na postmateriální hodnoty. A ty jsem od Planet dostal.

Vystoupení to bylo super. Ale o to teď úplně nejde.

Za tu dobu, co jsem pořádně nenapsal článek na blog, mě sžíralo, že snad asi úplně všichni, co před lety blogovali, jsou mnohem dál.

Podívejme se třeba na Koubise. Si, ty vole, pamatuju na dobu, kdy neměl ani followery na Twitteru, ani holku a natož aby napsal knihu. A teď nemá akorát tu holku, jak jsem se dočetl z jeho super knihy loni na podzim.

Sepsat knihu byl a je i můj plán, i když jsem to asi nikdy nikomu neřekl. Už jsem více méně vymyslel, o čem to bude. A pomocí tady toho blogování se na to rozepisuji.

Když jsem tak čuměl na ty boží Planety, došlo mi, že tomu mému nápadu na knihu něco chybí. Házím hlavou nahoru a dolů a říkám si, že ten příběh je úplně debilní. Něco tam chybí. Nebo přebývá. Asi ta debilita.

Není to jako v těch románech od velkého spisovatele Philipa K. Dicka. U něho každý druhý příběh začíná tím, že vybuchnou nějaké atomovky. A to je zajímavé. V mém příběhu nevybuchují žádný atomo… Ty vole, musí tam vybouchnout na začátku nějaký atomovky! A pak to bude dobrý. S tím to bude dávat smysl.

Nicméně, než začnu sepisovat tu knížku do šuplíku, budu se tady po čtvrtcích rozepisovat. A když mi téma přijde debilní, na začátku článku odpálím nějaké atomovky. Je to pak zajímavější.

---

Spirit song ke článku: Millencolin – Fingers Crossed

And even though you are a sleeper

well, to me that's never been a crime

and after all, well you, yeah you woke up in time

+

So now you're back on your feet again

now you're back to compete with men

now you're back and it took some time

to get from misery to prime

now you're back here to chage the world

now you're back and I say „Go girl!“

+

Je to strašná hitovka.

I'm trying, do prdele!

Měla to být má vrcholná fotka na Instagram. Už jsem pro ni měl i vymyšlený popisek - Ta fotka, jak přednáším 50 studentům a studentkám Marketingové komunikace a tyvole neomdlévám a ani nezvracím! #zlolo. Jenomže nějak to nedopadlo...

Když za námi přišla šéfka, že firma pořádá projekt, při němž se budou vysokoškolští studenti školit o PPC kampaních obecně a o systému naší firmy konkrétně, odkývali jsme to naši roli lektorů. S tím, že z našeho regionu - Olomouckého a Zlínského kraje - někdo přihlásí, jsme moc nepočítali. Počítali jsme, že na Univerzitě Palackého není kde brát zájemce o digitální marketing a že Univerzitě Tomáše Bati to nikdo neřekne.

Nakonec to dopadlo tak, že Univerzitě Palackého to nikdo neřekl. Když se jim to Milan snažil říct, nikdo ho neposlouchal. A na Univerzitě Tomáše Bati bylo kde brát, páč tam náš cyklus přednášek pro studenty udělali součást nějakého předmětu. Předmětu, který navštěvuje 50 lidí.

A teď si to představte. Aula narvaná 50 lidmi. To máme 100 soudících očí a teoreticky i 200 palců směřujících dolů, jestli jsou ve Zlíně progresivní a jako áčko cvičí jógu.

To mě vyděsilo, až jsem přišel o hlas a zamrzl na místě. Zrovna v momentě, kdy jsem měl přiznat, že jsme pussy a v panice utéct pryč bydlet do lesů daleko od lidí.

Postavil jsem se k tomu tak nejhrdinněji, jak jsem mohl. Sehnal jsem si odbornou literaturu. Nevím, jestli byla knížka Přednášejte jako na TEDu nejvhodnější volba. Dozvěděl jsem se tam to samé, co na firemním kurzu prezentačních dovedností. Navíc se mi při čtení té knížky a úvahách, že budu za měsíc, vracel nápad o lese bez lidí.

A někdy v té době jsem se na Wikipedii proklikal k heslu o sociálních fobiích a snad podruhé v životě to znělo jako přesně to, co se děje mě. Vždycky to bylo takový „Jo to bych mohl mít… tohle zní povědomě… tak ne, takhle ve sračkách nejsem.“. A teď jsem byl v těch sračkách. Stejně jako před lety s prokrastinací.

Já si dosud myslel, že sociální fobií mezi muži trpí ti, co se nemůžou z nervozity vymočit, když je vedlejší pisoár obsazený. To se mě netýkalo, mě se chce vždycky děsně chcát, když jsem nervózní.

Na nervozitě trochu ubralo, když jsem viděl prezentovat Milana prezentujícího teorii a Jirku školícího zakládání kampaní.

Snažil jsem se natrénovat prezentaci, jen jak to šlo. Měl jsem vyladěnou strukturu. Důsledně jsem protřídil poznámky na pomocný papír si přehledně vypsal záchytné body. Opakoval jsem prezentaci nahlas. S puštěnou časomírou, abych odladil čas a vlezl se do dvou hodin. Pouštěl jsem si Torche a Violent Soho a prezentoval do toho. Vyškrtal jsem spoustu originálních nápadů - že si na začátek prezentace, jak půjdu na pódium, pustím Fugazi, páč všem nejlepším kapelám hrají Fugazi, když jdou na stage.

Ty vole, oční kontakt! Oční kontakt! Budil jsem se v noci strachem, že zase nezvládnu oční kontakt. A pak jsem zase usínal, když jsem se uklidnit, že vlastně ty kids, ročník 96, vlastně budou celou dobu čumět do mobilů nebo do notebooků.

Měl jsem připravený i outfit. Tričko Against Me!. Bez názvu kapely. Jenom obrázek, kde ruce, které zdvihají lebku z krku. Takže jsem nedával na odiv svůj vytříbený hudební vkus nebo tak něco. Moje hrdinka Laura Jane Grace a její příběh mi tak dodával kuráž a bylo tam jenom pro mě. Ostatní si mysleli, že poslouchám metal, nebo že v H&M je nějaká debilní kolekce jakože cool hadrů pro lopaty. Naprosto ideální.

Hodinu před prezentací mi pochodovaly nervy sem a tam a tam a sem. Naštěstí dva roky zkušeností s občasným zvládáním bolesti hlavy z nadměrného čumění do Excelu a stresu nebo z čeho vlastně mě naučily, kdy si dát 2 Valetoly, abych nebyl úplně mimo, když mám s někým mluvit a zároveň mě to ještě trochu oblblo.

15:54 - první záchod. 15:58 - druhý záchod. 16:00 - začátek prezentace.

A jako co si budeme povídat. Poprvé je to vždycky nejhorší. Zapomněl jsem se zaháknout, nebo jak se jmenuje ten trik, abyste měli pevné držení těla a rovný postoj.

Štve mě, že jsem zazdil všechny citáty!

Na začátek jsem chtěl ocitovat A. C. Clarka z předmluvy k 2001: Vesmírné Odysee. Jsem jim v úvodu říkal o tom, že počáteční návrh PPC kampaně je vždy kvalifikovaný odhad. Že po založení musí následovat optimalizace. Že ať je ten návrh kvalifikovanější, „skutečnost, jako vždy, bude mnohem podivnější“.

Také jsem chtěl dissnout Yodu a „Do or do not, there is no try.“. Jakože je to úplná blbost. My, PPC joudové, vždycky testujeme. Pro nás platí památná slova doktora Zelenky.

Řekl bych jim celý příběh – že doktor Zelenka, český člen expedice na Atlantidu v seriálu Stargate: Atlantis, měl v jinak anglicky mluveném seriálu vždycky nějakou českou průpovídku jako legendární "Ježiši, já s těmahle hercema nemůžu dělat." nebo "Slunce. Sluníčko!".

A náš přístup je shrnut v moudrosti doktora Zelenky z momentu, když se ho major Lorne pod nepřátelským útokem ptá, proč ještě nefungují zbraňové systémy jejich vesmírné lodi. On mu odpoví „I'm trying, do prdele!“. To je ta filozofie, kterou se máme řídit. Že i když je kampaň v plamenech a neplní cíle, musíme se snažit.

Já jim to teda řekl, ale bez ilustrace s těmi citáty. A asi trochu zmateně. A dost rychle.

Ale jinak asi dobrý. Asi jsem ze sebe udělal kreténa, ale o to včera nešlo. Poprvé jde o to, aby to proběhlo. To je zas z Nudy v Brně.

Tu fotku nemám, protože Milan. Přestože si vzal svou novou GoPro kameru, kterou si koupil den předem na výpravu do Thajska… Přestože jsem mu dopodrobna vylíčil, jak ho budu mučit, když mě vyfotí nebo natočí… Přesto všechno nezvládl úkol na 100 %.

Vyfotil mě bez lidí! Nacvakal to z druhé řady. Studentky a studenti seděli až od třetí řady. Takže máme fotku, jak stojím na stupínku za katedrou a ukazuju na projektoru prázdným lavicím. Máme video, kde jsem zrovna položil dotaz, a čumím na plátno s prezentací a pak do počítače, namísto na publikum. Máme matro, za které se mi můžete smát, ale důkaz, že jsem tam stál a přednášel lidem, nemáme.

Asi mi tohle svědectví věříte, ale já bych raději tu fotku. Bylo mi jasné, že když o tom napíšu na blogýsek, vyjdu z toho jako pako. S fotkou na Instáči bych byl hrdina a lajk, lajk, lajk a srdceryvné komentáře, že nikdy nikdo nepochyboval, že to jednou někam dotáhnu. Třeba na toho profesionála, kterého se zaujetím poslouchají studenti.

Měl jsem Milanovi říci, že ho umučím jenom v případě, když mě vyfotí s lidmi. Vlastně si za to můžu sám.

PS: #zlolo. Zlolomouc je celebrity couple nickname pro Zlínský a Olomoucký kraj. Pro přátele zkráceně Zlolo. Vymyslel jsem to v dobách, kdy to vypadalo, že by se mohl přihlásit i někdo z Olo a my bychom jim prezentovali zároveň studentům z obou regionů. Chtěl jsem ho aspoň jednou použít. Je úplně super.

---

Spirit song ke článku: The Menzingers - In Remission

„I hate how I always get nervous every time I try to speak

in front of a big crowd, a pretty girl or the police“

+

„If eveyrone needs a cruth, then I need a wheelchair“

+

podle impozantní analýzy na internetu je to o teroristickém útoku na maraton v Bostonu

Tohle mění všechno

„Já si myslím, že se nám Milan to týmu bude hodit. Přijde mi, že má hranici humoru trochu dál než ty. Jakože nic ve zlým, ale ty se tváříš vždycky tak pohoršeně, když se vytasím s nějakou dementní sprosťárničkou.“

„Ondřeji, ty vole, ale já s tím nemám problém. Akorát tě vždycky umravňuju. Musíš si uvědomit, že v kanclu nejsme jenom my dva, ale taky jedna těhotná a druhá silně věřící. Ty sedíš na druhou stranu a nevidíš ty pozdvižený obočí, když do jedné věty nacpeš Ježíše, nacisty a šukání ovcí.“

„Ajotyvole, to mi nedošlo.“

V jednom z dávných příspěvků jsem ospravedlnil zanedbávání blogu tím, že všechny fóry říkám v práci kolegovi. Jenomže se zdá, že přeci jen to nebude to nejlepší prostředí, kde podávat fail report a prezentovat hypotézy o velikostech penisů významných diktátorů.

A tak jsem toho zanechal. A můžu vám říct jedno – je to peklo. Třeba dnes, při třetím pokračování naší kancelářské tradice veganských pátků.

Ty fungují tak, že ve čtvrtek vždycky brečím tak dlouho, až se někdo slituje a objedná si se mnou na další den jídlo z místního rozvozu veganských obědů. Tentokrát se mi podařilo na veggie burger přemluvit tu kolegyni, která je věřící. Díky bohu za půst a neznalost dostatku bezmasých receptů, které by pokryly celý půst, u poctivých denně vyvařujících hospodyněk a hospodářů!

„To je tak velký. To se mi nevleze do pusy.“ zahájila patnáctiminutovou palbu dvojsmyslných prohlášení. Já po celý oběd jen přihlížel a mlčky se uvnitř užíral tím, že nově nalezené mravy mi brání zakřičet „That’s what she said!“.

Takže vážení a vážené, teď už nemám kde jinde sekat humusy než na blogýsku.

Ostatně to bylo v proroctví, že jo. Bylo tam, že Jirka půjde nahoru, do sitcomu přibydou nové postavy, zhroutí se klenba a pošesté zatleskám mimo rytmus. A to všechno se vyplnilo nebo se jako vyplněné dá interpretovat.

Teď je myslím čas na to, aby se vyplnilo i ta pasáž: „Mezi dvěma momenty, kdy se Ondřej bude po dlouhé době cítit na živu, bude mít v práci takovou nálož, že si pořádně neodpočine ani po nocích. Bude úplně jedno, když bude místo spánku blogovat. A tak učiní… Jo, a taky se vykašle na to, napsat českou verzi hitu Ramones Bonzo Goes to Bitburg s názvem Miloš jde na Albertov.“

Tak jo no, ale ten Miloš mě mrzí…

---

Jsem pevně přesvědčen, že ten první moment, kdy jsem se po dlouhé době měl cítit na živu, proběhl, když The Wonder Years tehdy v únoru hráli A Song for Patsy Cline. Tímto bych vám chtěl tu písničku doporučit.

Epic showdown

„Pojmenovat článek Epic showdown. To by bylo super. To musím udělat.“ řekl jsem si a začal hledat nějakou velkolepou konfrontaci, o níž bych napsal.

První se naskytla možnost napsat o tom, jak jsem failnul při hlasování o termínu a místu konání vánočního večírku našeho týmu. Byl jsem možností, že půjdeme do steakhousu vyděšen natolik, že jsem začal dávat dohromady koalici spolupracovníků a spolupracovnic pro variantu „italská restaurace“. Přitom jsem si nevšiml, že datum konání je 17. prosince.

Ovšem tým promluvil jinak a tak k showdownu jestli špagety nebo nové Hvězdné války se nekonal. Stejně by to nebyl showdown, že jo.

A showdown nebude ani souboj temné a světlé strany síly, která se probouzí. Už od pohledu je jasné, že ten Nazi douchebag v dost špatném cosplayi Dartha Vadera dostane nakládačku jako blázen.

O dvě kila, že Kylo Ren je Jar Jar Binks temné strany. Jediný rozdíl mezi nimi je, že Jar se dožil druhého dílu, protože neměl dementní světelný meč s postranním ostřím, kterým se prostě musí omylem zabít. Není možné, že by takový meč tasil někdo, jehož celoživotním cílem není vyhrát Darwinovu cenu.

Hňup zařve. To je jisté. Být na temné straně s nestandardním světelným mečem v prvním díle trilogie… To ještě nikdo nikdy nepřežil.

A ta jeho armáda… Ten First Order… Ti „Vojáci Impéria v záloze proti válce plánované velením rytířů Jedi“… Ty bych nepodceňoval. Oni jsou to zdravé v temné straně síly. To jsou otci od rodin a vůbec ne fašisti.

Většina jejich aktivit spočívá v tom, že u táboráku na kytaru vybrnkávají Imperiální pochod a vzpomínají na staré dobré časy, kdy v elitních jednotkách Impéria prohráli bitvu o Yavin, bitvu o asteroid, ve kterém se skrýval Millenium Falcon, i bitvu o Endor. Však oni nám ještě ukáží, že umí prosrat high ground tak spektakulárně jako za mlada.

Myslel jsem si, že showdown by mohla být naše firemní soutěž o hodnotné ceny, kterou hrajeme s kolegyněmi a kolegy v naší oblasti. Měla to být tvrdá bitva s Jirkou ve středu pole. Jenomže po prvním měsíci jsem na prvním místě se solidním náskokem a Jirka je beznadějně poslední.

Ani toto nebude showdown. Dopadne to tak, že Jirka vyhraje. Minimálně nade mnou, páč mi to začne „zanášet doprava“. Což se mi stalo v bowlingu, kdy jsem to po drobném hecování začal moc prožívat. A tady se stane to samé v bledě modrém.

Pak jsem si myslel, že showdown bude můj vnitřní boj strachu z létání letadlem a snahou napravit pokažené tleskání na Sorry, You’re Not… u příležitosti historicky prvního turné Enter Shikari po velkých halách, které se uskuteční ve Velké Británii. Jenomže jak si jako special guests přizvali The King Blues, kteří se vracejí po tříleté odmlce, cítil jsem v tom takové to „Žádnej showdown, pičo.“.

Takže epic showdown nemám, ale matroš na článek to hodilo.

---

Příště vám řeknu o tom super sluníčkářsko-hipízáckém dobrovolnictví, jehož se zúčastním… Kecám. Příště se zase budu navážet, do Československých vojáků v záloze.

Každopádně, ta nová pecka od Briana Fallona je hit jako blázen.

Islámskej stát posranej

Teroristický útok v Paříži se mě dotknul. Především ta jatka v hudebním klubu. Na týden mě to odstavilo od blogování a od všeho. Chození na koncerty je věc, kterou dělám pořád. Nevím, co to o mě vypovídá, ale zasáhlo mě to víc než jiné teroristické útoky.

Teroristi by mě zasáhli více snad jen, kdyby chodili barák od baráku a stříleli lidi, co jsou doma a nudí se. To je asi jediná činnost, kterou dělám častěji, procítěněji a s větším zápalem než chození na muziku.

Díky týdenní odstávce, jsem prošvihl všechny možné způsoby, jak se vyjádřit a v souvislosti s teroristickými útoky označit za piču někoho, kdo s tím nemá nic společného, především:

• Muslimy a muslimky obecně, uprchlíky a uprchlice konkrétně
• Přátele a přítelkyně nacionálního socialismu, občany a občanky antiislámského státu
• Sluníčkáře, sluníčkářky a ty, co říkají, že to není o islámu, ale o lidech
• Lidi, co se bojí teroristů
• Ty, co nebrečeli, když 150 lidí povraždili den před tím někde jinde
• Ty, co označují jedny či druhé výše uvedené, za piče

Projel jsem celý týden piety, kdy po sobě všichni navzájem házeli vlastní výkaly jak znuděné opice v ZOO a házeli by je po sobě i tak, ale útok v Paříži posloužil minulý týden jako záminka.

Sakra, teď to vypadá, jako bych ten festival sraček ukončoval nějakým morálnějším postojem, než vystřihli ostatní. Jakože všichni jste piče a nemáte si co vyčítat.

Ale nebojte se, není to tak. Mám vlastní sračku, kterou chci hodit na něco, na co bych jí hodil i tak, ale teroristický útok v Paříži mi poslouží jako záminka. A sice chci ten výkal hodit na univerzum. Někdy se tomu říká i vesmír, prozřetelnost, kosmos, příroda, prostě to šméčko po velkém třesku. Každý tomu říká jinak, já to posledních pár dní nenazývám jinak než piča. A sdělím vám proč. A sdělím vám to takovým způsobem, že vám bude líto, že za největší piču ohledně Paříže označili nějakého antiislamistu či antiislamistku a ne mě.

Pravděpodobně jste si už odvodili nebo vystalkovali, že momentálně pracuji na pozici PPC jouda. Jestli jste si neodvodili a nevíte, co to to PPC je, tak vězte, PPC jsou v podstatě takový ty první tři výsledky ve vyhledávačích, u kterých je napsáno reklama.

A taky takový to, jak ti tehdy nevyšel ten pětiletý vztah. Jak jsi všude na internetu viděla ty reklamy na zásnubní prsteny a výlet do Benátek. Čekala jsi, že budou zásnuby, jelikož ty reklamy přece znamenají, že to někdo na tom počítači před tím hledal a kdo to taky mohl být, že jo. Ale nic nepřišlo. Ani prsten. Ani romantika na gondolách. Akorát ten rozhovor o tom, jak teda ten vztah vidí. A rozchod, páč to neviděl na gondoly ani na prstýnky.

No a to je částí PPC a částí to, že jsem se v noci vloupal k vám do kvartýru a na kompu prošel pár stránek s důsledným remarketingem. Promiň, nebylo to osobní, akorát jsem tehdy hodně sjížděl Klub rváčů a tohle byl můj příspěvek k rozsévání globálního chaosu v rámci Projektu Mayhem.

Každopádně, při práci PPC joudy spravuji kampaně, které jsou mému srdci blízko – e-shop s badass globusy nebo e-shop se super stavebnicemi. Mám na starosti i kampaně, které jsou trošičku v rozporu s mou popracovní morálkou.

Snažím se samozřejmě i u těchto kampaní. Možná i mnohem víc než u ostatních. Musíte do toho jít na plno, protože když už si zrazujete sami sebe, musí to stát za to. Pečlivě připravíte kampaň a zároveň si důsledně připravíte argumenty, proč je vaše konání morálně ospravedlnitelné.

Univerzum to dost dobře ví. Ví, že jste zrádce. A dá vám to pěkně sežrat. V mém případě k tomu využívá Islámský stát.

Abych ale nemluvil takhle obecně… Většina těch punishmentů od universa se týká toho, že jedu v tom veganství. A to se občas stane, že máte udělat kampaň na nějaké opravdu kvalitní uzeniny nebo na doplňky pro lovce. A to není úplně véčko friendly zboží, že jo.

Opakuje se to podle stejného vzorce. Máte udělat kampaň. Potřebujeme posílit brand awareness, takže bude obsahovka textem i bannerem. Nasázíte to tam zleva zprava na všechno tematicky spřízněné. Dále očekáváte spokojeného klienta a pár prozvracených nocí z toho, jaká jste zrádná svině.

Vezměme si třeba ty doplňky pro lovce a střelce, které jsem zmiňoval v minulém článku. Takže to nastavíte. Pár dní pohoda, jazz a přemítání nad tím, co musí vegan policie na práci, když vás ještě nesebrala. A pak jdou kokoti z Islámského státu vraždit. A vezmou si bouchačky. A jdou v pátek.

A vy jste šokovaní. Až do doby, kdy vám klient pošle mail s print screenem jeho banneru na kvalitní doplňky pro střelce u zprávy o teroristickém útoku. Jakože rozumí, že to nebyl záměr, že to bylo to pronásledování, ale jestli bych to nemohl nějak pořešit, aby se to nezobrazovalo.

Jdete to pořešit. Zjistíte, že to nebyl remarketing, ale to, že jste spektakulárně dojebali, páč se ten banner kontextově zobrazil na všech zpravodajských webech asi u všech zpráv o útocích.

To univerzum nemělo moc práce. V podstatě se jenom dívalo, jak si dávám vlastňák.

Ale třeba na jaře, kdy jsem dělal kampaň na kvalitní uzeniny, jsem největší piča nebyl já, ale univerzum. A novináři. A novinářky. Jako mír, láska a svoboda tisku, ale psát články „Popraven obřím sekáčkem na maso! Řezníci z ISIS popravovali jako v hororu“… Za prvé, prasíte ty, co vás skrz tu reklamu platí. Za druhé, pieta. Teda naopak. Za prvé, pieta.

Inu, když na tím přemýšlím, tak můj žebříček pičství ve vztahu k útokům v Paříži a ISIS celkově:

1. ISIS

2. Já

3. Univerzum

4. Mrdky mediální

Omlouvám se všem, co se neumístili.

---

Zítra vám řeknu tu vtipnou historku, jak jsem failnul ohledně vánočního večírku.

A když už jsme u nevhodného kontextu, mohli byste protočit deset let starou hitovku Die Romantic od Aiden.

Na internetech jsem se dozvěděl, že tahle kapela, kterou jsem sjížděl dva týdny v roce 2006 a jedno odpoledne v roce 2010, končí. A to tak jak se sluší a patří – vydali se na rozlučkové turné a finální desku dali ke stažení zdarma. Takže čest i jejich památce.